Destructors – 999

Jediné, v čem se tohle další CD odlišuje od předchozích, je změna názvu – ubylo 666 a přibyl název nahrávky „999“. Kapela se tedy jmenuje tak jak kdysi v 70-80. letech. Jinak všechno ostatní zůstává – ujetá a počítačově nevkusná grafika a přečistý zvuk, vychlastaný zpěv, tempo tak akorát na poslech a vcelku chytlavé songy. Texty nejsou žádná metafora, jsou jednoznačné a přímočaré o všedních věcech… taková ta světská punkrocková klasika. Někdy mě ty básničky až iritují tím, jak jsou primitivní, někdy si říkám, že netřeba hledat zlato v hnoju, prostě že to sem tak všeobecně sedí, nepřekvapí, nezklame. Covery této desky – Dead Kennedys a Infa Riot, sakra, kdoví co ještě, moje znalosti těhle starých kapel končí někde tady.