Dezinfekce – Psi

Asi je u nás málo hladovejch krků, kterejm je třeba tuhle českobudějovickou kapelu představovat. Ani se mi nechce věřit, že je tomu už 4 roky od jejich posledního „Stačí najít důvod“, nicméně to nic nemění na faktu, že Dezinfekce s novým „Psi“ pokračuje zhruba tam, kde předchůdce skončil.

Svižnej hardcore punk, kde hardcore má rozhodně převahu, pořád naštvanej, leč o poznání míň syrovej a přímočarej, než jsme tomu byli zvyklí z raných dob kapely. Koukám do bookletu a zjišťuju, že sestava se od minule nezměnila. Co ale na nový desce celkem postrádám, je afektovanej Maxeekův zpěv, kterej už zde nedostává tolik prostoru jako tomu bylo v minulosti. Dodával tomu ten správnej přiostřenej šmrnc a s Puffyho „uhlazenejší“ formou zpěvu se velice dobře doplňoval. Škoda, vždycky jsem v tomhle spatřoval velkou sílu Dezinfekce. Nicméně základní stavební kameny svojí tváře kapela ani tak neztratila. Pořád tě čekaj rychlý bicí, svižný kytary a varující zpěv, v celku není muzika Dezinfekce žádná extra prasečina, má (v rámci daného stylu!) spíš „zkousnutelnější“ formu. Technické kvality jednotlivých kapelníků jsou zaručeny a léty prověřeny, se svejma nástrojema si dokážou pěkně pohrát a celkový projev tak vyznívá víc různorodě. Přesto si stojím za tím, že v rychlejch tvrdších pasážích to Dezinfekci vždycky slušelo nejvíc. Oproti tomu texty nikdy nebyly tím, co mě na týhle kapele nějak extra přitahovalo, ale to je spíš můj problém a rozhodně to neznamená, že se s nima nemůžete ztotožnit. Druhou stránkou věci je pak ta, že kdyby zpívaly všechny kapely o tom samym, byla by to nuda. Hodně příjemným „překvapením“ na závěr je pak zařazení dvou starších skladeb, konkrétně je to „To všechno, co smíš chtít“ z dema „Někdo jinej“ (1996) a „Hajzl“ z alba „1650 secs“ (1999). Trochu jsem doufal, že se tady objeví „Don´t try to start my hate“ (dodnes asi můj nejoblíbenější song od Dezinfekce), nicméně „Hajzl“ taky hodně potěší a rád si ho vždycky na konci poslechnu. Je to jako když se vrátí tvůj kámoš, kterýho jsi dlouho neviděl, prostě je fajn zavzpomínat a zazpívat si song z-před-x-lety zpět, kde si pořád pamatuješ skoro každý slovo. Body nahoru. Booklet je udělanej jednoduše, ale účelně a pěkně stylově, skrývá fotky členů kapely s efektem rzi, kde prostřední strana je otevírací a najdeš v ní texty.

Dezinfekce zní míň špinavě než za starejch časů a vyhýbám se závěru, jestli je to dobře nebo špatně, protože to u každýho funguje jinak. Není tolik zuřivá, spíš podává výpověď než že by se agresivně vzpouzela, nicméně stále to je energickej hardcore punk, kterej má šťávu a to je podstatný. Je ukázněnější, ale řádí pořád a to je oč tu běží.