Discarga – Musica Pra Guerra

Dneska se podíváme na zoubek tomuhle brazilskýmu triu, který dokáže rozpoutat neskutečnej bordel. Obklíčíme jejich tvorbu z obou stran a vezmeme si na paškál první a dosud poslední album. Tím začneme.

Hučí mi v palici a nemyslim, že za to můžou vuvuzely. Discarga drtí přímočarej vysokorychlostní fast hardcore thrash s charakteristickým latinoamerickým zápalem pro věc. Jejich tvorba by se dala shrnout jako mix Lärm / Manliftingbanner s Charles Bronson a I Shot Cyrus. Nekončící palba, která heslo „play fast or die“ převádí do praxe a bere jej smrtelně vážně. A tohle třetí album není vyjímkou, ba naopak, oni to snad ještě zrychlujou. Všechnu tu tepanici ještě zvýrazňujou a umocňujou (ne)pauzy mezi písničkama, prostě půl vteřinová (někdy ani to ne) odmlka a zas okamžitě zhurta na věc. A ač se z mýho pohledu Discarga v novější tvorbě trochu potýká s občasným upadáváním do stereotypu (což u tohodle stylu často hrozí, pakliže nejsou vyloženě zvýrazněné refrény), nasazením a energií všechno doháněj.

Album se navíc pyšní grandiózním zvukem, kde žádnej nástroj nepřečnívá ani nezaniká. Leckdo může namítnout, že v dnešní době už je to standart, ale nemyslím si, že je to zas taková obvyklá samozřejmost.

Zběsilost!