Empty Hall Of Fame / Burning Steps – split CD

Splitko dvou domácích kapel, Empty Hall Of Fame od Šumperka a Burning Steps z Mostu. Brána Jeseníků vs. průmyslová a těžařská oblast. Žádný zdržování, jdeme přímo na věc.

Stále nedokážu slovně vyjádřit, čím mě EHOF tak berou a hřejou na duši, ale funguje to i na jejich třetí nahrávce. Začínám si ale uvědomovat, že pocit „naplňují mě positivismem a nadějí“ není tak úplně přesný, přesnější by bylo říct „pořád vím, že je to v prdeli, ale zkousávám to už statečnějc, přijímám ten zármutek smířeně a raduju se z toho pěknýho, co bylo“. Bylo by zbytečné se znovu vracet k podrobnějšímu popisu jejich stylu, to už tady padlo v předchozích recenzích. Každopádně se mi zdá, že se EHOF čím dál víc odvracej od podobností jak s Comeback Kid / Another Breath, tak s Rise Against / Strike Anywhere. Co nám zbývá? Gorilla Biscuits v rychlejch pasážích a Verse v houpavějších? Vzdáleně ano, dalo by se to tak s přimhouřením ucha říct, ale v čím dál větší míře se projevuje hlavně jejich vlastní tvář. Kde se zas o něco ubralo na rychlostech, tam se to kompenzuje ještě větší dávkou sborovejch zpěvů, proto tento jev kapele vůbec neubírá na síle a ve výsledku to celé zní zkrátka skvěle. Zřejmě se zároveň jedná o poslední nahrávku EHOF v takto poskládané sestavě, protože pokud je mi známo, přišlo nyní pár změn: kytarista za mikrofon, zpěvák za kytaru a druhá kytara navíc. Doufejme že i poslední s mizerným zvukem, který se už u EHOF stává takovou neveselou tradicí. Možná ale i to už neúmyslně začlo tvořit část jejich projevu, kdo ví, třeba s kvalitním zvukem už nebudou znít tak dobře … 🙂 Proto radši label nezakládám jen proto, aby měli konečně regulerní, řádnou, opravdovou nahrávku, kterou si bez debat zasloužej.

Burning Steps otvíraj válem, textově zaměřeným proti zločincům, extrémistům a teroristům z OSA (všechny pojmy jsou použity zcela záměrně). Jednu dobu to bylo v textech celkem omílané téma, pak se z toho stalo klišé a dnes už se to moc nevyskytuje. Každopádně stejně jako některá další témata budu toto asi vždy schvalovat. BS jsem měl dřív zafixovaný jako klasičtější hardcore punk než předváděj na týhle nahrávce, ikdyž se přiznám, že jejich starší tvorbu zmáknutou rozhodně nemám. Čili buď mírně zavádějící škatulka nebo (částečnej) odklon od původního stylu, což je z mýho pohledu pravděpodobnější. Teď už výhradně většinou rychlej hardcore s metalovými výlety a melodickými i hrubými zpěvy. Ostatně vzhledem k hráčským dovednostem by ten hudební odklon byl celkem pochopitelný (míněno jako poklona). Některý pasáže / melodie budou pro někoho asi až příliš sladký a některý řevy zas pro jinýho až příliš hrubý, ale hádám, že oběma skupinám to ve výsledku všeho dohromady přijde furt dobrý. A to je podstatný. Když pominu snad hostování Freda Dursta (wtf) v songu „Shadow of Fear“, tak co mi vyloženě nesedlo, je použití nečeho jako auto-tune na vokály. Myslim takovou tu úpravu zvuku vokálu do „digitálně znějící“ podoby, která se používá hlavně v pop music, od doby co to proflákla Cher někdy v roce 98 (asi právě proto se tomu řiká i „Cher effect“ ne voe). Ne ne, to do týhle muziky nesedí. Naštěstí se jedná jen o pár okamžiků v „The Last Song On Earth“. Poslední vál je zřejmě zaměřenej proti podsouvání křesťanství v hardcore, nikoliv proti víře jako takový, jestli to teda správně chápu. No, držme BS v tom hardkóru za límec, ať nám neutečou mezi ty trendy kapely, co frčej na Victory Records (víme, známe…) a bude to fajn. Jako teď.

Takže shánějte, kupujte, propagujte! Povedenej split dvou domácích kapel, který si zasloužej podpořit! Povedená záležitost.