Empty Hall Of Fame – There Is Always Hope
Z druhýho počinu týhle nesmírně sympatický kapely z Moravy jsem měl obavy, fakt jo, protože první demo nasadilo laťku hodně vysoko. Ale už obal z dílny Banksyho mě naplňuje novou vlnou optimismu, navíc – „vždycky je přeci naděje“. Kladu si otázku, proč je tahle kapela pořád poněkud opomíjená, nebo aspoň tady v Čechách mi to tak přijde… Ale vezmeme to popořádku.
EHOF se hlásej k odkazu kapel jako Black Flag, Strike Anywhere, Comeback Kid, Verse, Gorilla Biscuits, Another Breath, ale třeba i Tragedy. Textově se dotýkají témat jako jsou práva zvířat, veganství / vegetariánství, antifašismus, D.I.Y. etika, atd. Jejich vystupování nepůsobí nikterak „velikášsky“, jak můžeme u některých jiných kapel bohužel pozorovat, ale naopak skromě a sympaticky. Všechno tohle v kombinaci s upřímnou a dravou muzikou, vytváří onen „faktor x“, kterým si mě získali hned na první dojem, a kterej se pak časem jenom utvrdil. Jejich druhý release byl nahráván ve stejném studiu jako ten první a proto se zvuková kvalita neliší tak, jak bych asi předem čekal. I přesto ale dochází k posunu dál. Vedle přibrání druhé kytary (pokud je mi známo, už zas ale hrajou ve čtyřech, což je škoda, protože druhá kytara zde byla rozhodně přínosem) bylo napraveno vše, co mě osobně na debutu trochu skřípalo. Ať už budeme mluvit o silnějších a výraznějších sborových zpěvech (ty v „Set Me Free“ a „Side By Side“ vládnou!) nebo zlepšeném frázování a anglické výslovnosti zpěváka Filipa. Ten se do toho víc opírá (zejména mluvíme-li o těch „volnějších“ pasážích, tam je kontrast a posun oproti prvnímu demáči znatelnej) a i tady už je všechno jak má bejt, což se na výsledku velmi pozitivně podepisuje. Řekl bych, že celkovej projev se ještě víc přiklonil k hardcore. Přesto si EHOF stále držej svojí tvář, kterou si našli takřka okamžitě, což taky není zrovna častý jev.
Hned úvodní flák „Set Me Free“ ukazuje, že kluci svůj potenciál rozvíjej dál. V druhém tak pokračujou a navíc nastavujou i svou syrovější tvář. Hardcore 80. a 90.let se v jejich tvorbě odráží od začátku do konce a ochuzeni nebudete ani o dvojici předělávek: „Fight Back“ od Misconduct a „Good Intensions“ od Gorilla Biscuits v samotném závěru. V bookletu je napsanej ještě cover od Tragedy, kterej vzniknul během stejné nahrávací session, ve finále se ale (zatím) dostal „jenom“ na bandzone, na albu ho tedy nenajdete. Časté změny a střídání temp se pak postaraj o to, aby celek nesklouzl do stereotypu. Ty zpomalující nicméně nepůsoběj pouze jako nějaký doplněk, nýbrž jako naprosto samozřejmá součást koncepce skladeb, která má stejnou váhu a šťávu, jako zbytek, a který rozhodně nehrajou druhý housle. EHOF je zkrátka dokážou podat s grácií sobě vlastní.
V dohledné době EHOF chystají splitko s Burning Steps, takže se máme stále na co těšit. Ještě ale stranou této chystané záležitosti – doufám, že se najde nějaký vydavatelství, který se týhle kapele postará o kvalitní nahrávku, protože si to rozhodně zaslouží. Bejt to crustová kapela, tak se o ně může každej přetrhnout, bohužel hardcore kapely tohoto ražení maj v dnešní době z mého pohledu přeci jen těžší pozici. O to víc jim držím palce.
1. Intro 01:24
2. Set Me Free 02:19
3. Dust 01:28
4. False Heroes 02:19
5. Lost Generation 01:59
6. Fight Back (cover Misconduct) 01:53
7. Question 02:15
8. One Planet 02:31
9. Side By Side 02:31
10. Outro 04:05
11. Good Intensions (cover Gorilla Biscuits) 00:25