Epidemics – s/t

Rodinná záležitost, takže když přijde řeč o nahrávkách či nedejbože kvalitě nahrávek švédských Epidemics, vopatrně co vám poleze z pusy! Nebo vám to moje žena vysvětlí, ok? Nové bezejmenné album je patrně nejvíc pop, ale to neznamená, že je jakýmkoliv způsobem špatný. Čili těhle deset bičů rozhodně nedoporučuju tvrdejm pankáčům nebo krasterům. Mohli by utrpět šok. Nahrávku můžete používat několika způsoby. Pro roztancování malejch dětí, vytvoření si dobrý nálady (doma, v autě atp.) a tak dále. Ač jde hudebně o pop punk, texty jsou hodně osobité výpovědi o životě „stárnoucí“ matky pankerky a jejího pohledu na společnost kolem nás (i když ruku na srdce, věk lehce přes třicet z nás přece nedělá všeználky, který si můžou dovolit špačkovat a poučovat svět kolem sebe, no ne?). Největší hitovky (podle nás …) jsou „I Am The Apocalypse“ a „I Don´t Get It“. Melodie z těhle dvou válů vám budou v hlavně vrtat a strašit ještě dlouhou dobu. V podstatě všechny nahrávky, který Epidemics dodnes vypustili jsou založený na silnejch melodiích, který se snadno pamatujou a o to hůř dostávaj z makovice. Ještě se sluší dodat, kdyby to někdo náhodou nevěděl, že Epidemics jsou přetransformovaní Disconvenience a v kapele ještě obsluhujou nástroje chlapíci dříve působící v hardcore kapelách jako The Rats, Rabid Grannies nebo Dick Cheney. Vono to vyměknutí asi s věkem přijde na každýho. Pozoruju to nejvíc sám na sobě. Každopádně vlastnictvím tohoto alba neprohloupí nikdo, kdo má rád klasickej punk rock. Howgh!