Farmer´s Boulevard – Red Carpet

Farmer´s Boulevard odehráli u nás v Sudetech už hezkejch pár koncertů a můžu říct, že je to jedna z nejsympatičtějších a nejotevřenějších kapel, s jakou jsem se setkal. Hrajou už od roku 1997 a sami sebe označujou jako „Leipzig all school hardcore – hlasitej, rychlej, nekompromisní a politickej tak, jak by hardcore měl být – bez buranskejch tough-guy pozérskejch póz“. To samo o sobě už o něčem vypovídá a vlastně zde najdete i místo původu – německé Lipsko, byť jsou jednotliví členové každou chvíli roztahaný po různejch částech světa, nebo (v současnosti) aspoň Německa.

Tahle kapela převádí heslo „hardcore je víc než jen hudba“ do praxe. Ať si budeme jmenovat jejich aktivní zapojení do kampaně GNWP už od jejích počátků, chod vlastního vydavatelství PCS Records (kde vyšly třeba alba Adjudgement, Unifight nebo Kayla), aktivitu nazvanou SXHC (www.sxhc.de) nebo pravidelnou účast na pořádání festivalu Hardcore Lives?, jehož už se uskutečnilo několik ročníků. Naživo jsou FB hodně živelná a burácející partička a jejich studiová tvorba za tímto příliš nezaostává. Jejich třetí album s názvem „Red Carpet“ vznikalo v jejich vlastním studiu PCS Basement Studio a protože už je skoro 3 roky na světě, obsahuje songy vzniklé v letech 2002 – 2005. Jednou ze změn oproti starším nahrávkám je přítomnost druhého kytaristy, který s FB hrál od roku 2004 – teď už ale pokud je mi známo s kapelou zase nehraje, protože se chtěl plně věnovat své další kapele Pagdalan. FB zde zůstávají věrni svému stylu, tedy stručně řečeno mixu oldschool a newschool hardcore, který si neláme hlavu s kdejakými současně letícími hudebními trendy. Povětšinou čekej rychlé tempo (FB to uměj sypat hodně od podlahy!), uřvanej zpěv, stop and go pasáže, sborové zpěvy a spoooustu energie. Občas ale FB ukážou i svoji volnější a těžkotonážnější polohu. Stejně jak se tady střídaj různý rychlosti temp (a že FB maj těch poloh fakt hodně!), stejně tak si se svým zpěvem pohrává i zpěvák, což přeci jen u těhle kapel nebývá zas tak časté. Nicméně působí to pestře a maximálně osvěžujícně a díky těmto dvoum postupům rozhodně nehrozí nějaká jednotvárnost – a to ani u delších skladeb. Kluci si se svejma (hudebníma) nástrojema dokážou pěkně pohrát, ale zároveň vás nezahltěj přílišnou složitostí – jejich muzika je zkrátka dobře stravitelná. Muzika, ve které se zřetelně odráží fakt, že pro tyhle kluky nekončí ten jejich hardcore tím, že slezou z pódia, tohle je hardcore pro menší kluby a pro menší pódia, kde se jeho energie a poselství snášené na hlavy před ním (nikoliv pod ním) projevuje naplno. Hardcore bez póz a gest (jak je řečeno v úvodu), živenej i mimo kluby a nadšený povyky skřepčících nadšenců…

„Du bist Deutschland“ – we are not – we don´t play your game – patriot identity it´s a stupid shame / we cannot identify with your politics – we cannot identify with this state / we are just an angry youth – no need to „be Germany“. Ano ano, dostáváme se k textům. Textům, které se nesnaží nikterak moralizovat, ale které (jak je vidno) dokážou zaujmout i rázný postoj. Kromě těch politicky laděných (Identity, Burn the Flags) zde najdete ale i ty osobního charakteru (6th Sense, Trust In Me), nicméně FB se nevyhýbaj ani kritice médií (Don´t Forget Africa) či „vlastní“ scény (Hardcore Is Fucking Dead, The Statement). Booklet má 16 plnobarevnejch stran a je dělanej hodně pěkně – spousta barevných fotek, koláží, většinou ručně psané (leč čitelné) texty, atd. Cover nakreslil Franz Ehrenberg (Hulk a zombíci ve velkoměstě, wow), zbytek už vznikal v D.I.Y. duchu. CD vyšlo jako digipack, co se týče LP verze, tak prvních 100 kopií bylo k dispozici na červeném vinylu, ale ty už budou určitě rozebrané. Kapela momentálně pracuje na novém albu, pro našince ale může být zajímavá také informace, že FB se po delší odmlce opět vrací do ČR, tentokrát zahrají ve Velešíně a to 31.května – takže jestli se rozmejšlíte, zda tenhle koncert navštívit, rozhodně můžu jenom doporučit.