Fast Motion – Sailing to Nowhere

Popsat muziku Fast Motion je docela oříšek, protože se v ní odráží celá řada vlivů a kapel, jež dohromady vytváří celkem zajímavou směsici. Z tý jsem měl upřímně řečeno ze začátku trochu rozporuplný pocity, říkal jsem si, že to nezní ani tak ani onak, že je to tak trochu slátanina všeho možnýho přes sebe a nevím, co si z toho vlastně ve finále vybrat… leč s přibejvajícíma poslechama to už vidim úplně jinak – vono je to čoveče fakt dobrý! Ale popořadě…

Fast Motion musíme trochu uvýst, protože je to asi pro většinu z vás naprosto neznámá kapela. Začátky se datujou do roku 2005, kdy Fast Motion vznikly ve francouzském Lille. Když nepočítáme jejich demáč „Built upon ruins and ashes“ (2007), kterej obsahoval pouhé 3 skladby, jedná se o jejich debutovej release. Momentálně hrajou v 5-členné sestavě se dvěma kytarama a mastěj jakejsi připunklej hardcore se spoustou melodií (refrény) a nápadů (kytary). Jestli vás hned napadaj kapely jako Ignite nebo Death By Stereo, není to zas až tak úplně blízko, na druhou stranu částečnou podobnost s nima ani tak nemůžu úplně vyloučit. Jak říkám, chlapci berou tady i tam. Představ si spíš mix Rise Against, A Wilhelm Scream, Knuckledust, Comeback Kid a ranejch Pennywise…  Je to jak kdy. Třeba otvírák je složenej z rychlý hardcore sloky a zpívanýho a melodickýho refrénu, kdy si jedna z kytar stále pohrává se sólíčkáma a vyhrávkama (což je ostatně u Fast Motion celkem častej jev, nutno říct, že to ale perfektně zapadá a pomáhá to z velký části vytvářet relativně specifickou náladu skladeb), pak následuje série singalongů v mezihře a pokračuje se dál zas od začátku. Druhej song startujou epickou kytarou a rychlym nástupem bicích a je to jeden z momentů (opakuje se např. v „Tookie“), kdy Fast Motion zněj jak stará dobrá Davovka – tedy dokud nepřijde zpěv. Když už jsme u něj, i zpěvák dost mění frázování – chvilku intonuje jak zpěvák z Better Way, jindy zas používá vokály jak je známe od klasických sXe HC kapel, onehdy zas nahodí čistě melodickou a zpívanou polohu. Zvraty a změny temp jak u zpěvu, tak u ostatních nástrojů, působěj ve výsledku fakt dobře a polejvaj tvorbu kapely živou vodou. Zajímavým zpestřením je pak použití saxofonu a trombónu na konci „Tookie“, kde Fast Motion jakoby mimochodem naznačujou, že ani drnkat na druhou dobu by jim nedělalo zrovna problémy. Povětšinou se však všechny vály nesou v rychlym tempu a rozhodně všechny maj něco do sebe, ikdyž mě osobně přirostla nejvíc k srdci asi „Falling Harder“.

CD vyšlo jako slim digipack, kterej je celkem pěkně udělanej, škoda jen absence textů. Na jeho vydání spolupracovalo 6 labelů: Street machine records (Francie), Don´t trust the hype (Francie), Flix records (Německo / Rakousko), Cease fire records (Asie), Monkey wrench records (USA) a Amateur records (Kanada). Řekl bych, že na světě je další nadějná kapela se slušnym potenciálem, tak doufám, že z něj v budoucnu vyždímaj co nejvíc. V nejbližších dnech se na webu Kids And Heroes objeví soutěž o několik CDček, takže buďte ve střehu, pakliže byste o tohle rozhodně povedený album měli zájem. Fast Motion se navíc po novém roce (koncem ledna) chystaj odehrát i dva koncerty v ČR (Tábor a Ostrava) a jeden na Slovensku (Bratislava), tak na ně zajděte, myslim, že nebudete litovat.