F*cking Angry – Dancing in the Streets

Žeru ten pocit, když náhodně narazim na ňákou neznámou kapelu a vyklube se z ní něco, co mě fakt chytne. Tentokrát to bylo přes videoklip, ale k tomu se dostanu pozdějc.

F*cking Angry jsou mladou kapelou ze západoněmeckýho Bonnu, svůj první koncert odehráli v poslední den roku 2012. Co jsem tak letmo jejich koncerty projížděl, zdá se, že mimo Říši zatím nikdy nevystupovali, což je v dnešní době tak trochu unikát, ostatně jejich debutová deska jim k tomu dozajista nejedny dveře otevře. Radikální politickej punk / hardcore v sobě v jejich podání kombinuje mix údernosti americkejch kapel (Retching Red), vzpurného německého punku (Vorkriegsjugend), neomalenosti anglického punku (Bickles Cab) a skandinávské melodičnosti (Asta Kask) a vzteku (Paragraf 119). Na Retching Red se odkazuju i díky podobnýmu frackovitýmu ženskýmu zpěvu, kterej ale dokáže v případě potřeby přeřadit na melodičtější polohu. Stejně jako u RR je pak proloženej mužským supportem. Tolik k základním ingrediencím. Přestože songy jsou protkány pestrou basovou linkou, která často odněkud vyleze a postará se o intermezzo skoro jako v „Maxwell Murder“ od Rancid, FA se s tim zrovna neserou, jdou do toho po hlavě a stejně přímočaře jako ve svym názvu. A stejně jako v případě artworku týhle desky nevymejšlej nic složitýho, prostě ti to solej přímo do chřtánu a zároveň zuřivě bušej pěstí do nitra systému. Nejlepší vály jsou „Fucking Angry“, videoklipová „Lone Wolf“, „Fuck Off“ a jmenovat bych vlastně mohl i další (což třeba „Blackout“ nebo „Destroy“), ale mým osobním favoritem je na první pohled ne úplně nápadná „Atomstrom“, kde ve sloce němčina v kombinaci s otráveně znechucenym zpěvem a textem dotváří naprosto syrovej dojem, vygradující refrénem v němž FA dokazujou, že i ta nejjednodušší říkankovitá rýmovačka dokáže v dobrym podání naplno udeřit, 100% zafungovat a držet skvěle pohromadě. Válka je mír, svoboda je otroctví, a v jednoduchosti je síla, chacha. Zmínit je třeba ještě song „Bad Neuenahr“, což je cover „Bad Attitude“ od Articles of Faith, na které se FA tímto zároveň také odkazují. Jedinej vál, kterej se hudebně poněkud vymyká, je pak titulní skladba v duchu jakéhosi reggae-punku.

Už z názvů jednotlivejch fláků je jasně patrný textový zaměření, zde na to jdou FA podobně jako třeba Rawside (kteří jsou ostatně v jejich tvorbě taky slyšet), kdy kombinují anglické texty s německými. Z toho zástupu lehce vybočuje song „Myanmar“ (= Barma), proto mě tenhle námět docela zajímal. Ve finále se z něj vyklubalo lehce naivní „porovnání“ rebélie např. v Barmě a řekněme v zemích západní civilizace („I wish I was a punk in Myanmar / so I really had something to rebel against … I´m glad I´m not a punk in the USA / cause in the land of the free there´s nothing left to say / I wish I was a punk in Pang nat ded / anywhere – where´s punk´s not dead“ – přičemž „Pang nat ded“ odkazuje na německý dokument z roku 2007, v němž Cluster Bomb Unit během svého jihoasijského tour odkrývají pohled do punkového hnutí v islámské Indonésii). Chápu co tím asi kapela chtěla říct, být pankáčem v jistejch zemích je i v dnešní době věc pořád celkem nebezpečná a rozhodně to neni tak jednoduchý jako v západní civilizaci. Což ale neznamená, že třeba ve Státech nebo Evropě by bylo všecko v cajku a nebylo vůči čemu se stavět, což ostatně ve svých textech FA (z Německa) sami dokazují. Ale i takový méně otřelý téma může zase podnítit nějakou diskuzi, takže proč ne.

Finální mastering probíhal ve švédském Unisound Studio, kde se dotahujou nahrávky převážně metalovejch kapel (Bloodbath, Dark Funeral, Katatonia, Marduk, Opeth, Sacramentum, naproti tomu třeba i Millencolin), ostatně pan majitel Dan Swanö v některých z nich osobně působil. LP/CD vyšlo u RilRec, sdružujícím vydavatelství, distribuci, rádiovou show a foto-zin, veškeré vydělané peníze se opět vrací do labelu a nahrávek, resp. jeho chodu. Vyšlo ve spolupráci s Broken Silence a mě nezbejvá než doufat, že na fyzickej nosič narazim někde v distru, nebo ještě lépe se FA konečně podívají někam ven a vezmou to i přes ČR. Někdo může namítnout, že tohle je další tuctovka, ale kašlu na to, tahle deska je parádní a mě strašně baví. Arbajt ist šajse!