Gewapend Beton – 17 Until We Die
Takhle zní mladá holandská krev! Gewapend Beton si udělali jméno hlavně na společném turné s Monster Squad a Antidote (které mělo zastávku i v Brně), kde ukázali, jak vypadá budoucnost holandskýho punku. Do tý doby byli mimo hranice své země prakticky neznámou kapelou, která měla za sebou CD-R demo „Embryo Punk“ z roku 2003 (kdy bylo chlapcům jen tak mimochodem pouhých 13 let !!!), splitko s Bakfietsboys z roku 2004 a vlastně už i debutové album, které právě držim v ruce. Vraťme se ale ještě k Bakfietsboys. V téhle ne zrovna známé kapele totiž hrajou Bart a Arne z Antidote a nejen tenhle společnej počin svědčí o vzájemných dobrých vztazích těchto dvou kapel. Paralel mezi GB a Antidote je totiž mnohem víc. Byť pánové z Antidote by mohli být jejich strejdové nebo tatíkové, obě kapely jsou si hodně podobný a to nejen stylem, kterej hrajou.
Gewapend Beton mastěj přímočarej hardcorovej (chaos)punk, beroucí si základ z 80´s kapel jako byli Reagan Youth, Bad Brains nebo Discharge, to všechno mixnutý UK punkem a stavěný současnym stavebním materiálem. Debutové album vyšlo za spolupráce Dirty Faces, La Familia a Attack Records a v roce 2008 pak vyšel ještě repress na Hate / Crucial Records. Ale je to punk jako řemen! Základem je tady dosud nevybitá mladická vzpurnost, která je z toho hodně cejtit a působí víc opravdově, než u leckterejch vyčpělejch kapel, který už jedou spíš ze setrvačnosti než z nějakýho nezlomnýho přesvědčení. Ostatně kdyby onu navztekanost neměla alespoň (nebo právě?) tahle mladší generace, tak by něco bylo špatně. Songy se vám zarejou pod kůži taky díky jednoduchým – lehce zapamatovatelným – singalong refrénům, který se nesou převážně v heslovitym duchu, a který si zpíváš s kapelou už při prvním poslechu, protože jsou celkem čitelný. Samozřejmě i tady by se našlo pár vyjímek, který maj delší a melodičtější refrény, např. song „J.P.“, kterej je o Janu Peterovi, holandském předsedovi vlády a zapřísáhlém křesťanovi. Nečekej žádný instrumentální vyhrávky, tohle je prostě punk od podlahy, jednoduchej a údernej. Nevim jak to hoši dělaj, ale v pozadí týhle desky je cítit jakejsi dech naděje a pozitivnějšího vzhlížení k lepším zítřkům, přestože je to celý kritický, možná je to právě ta odhodlanost a čerstvá / svěží chuť se postavit, možná je to jen muj klamnej dojem, protože jsem načichlej všema těma nihilistickejma a negativistickejma kapelama, hehe. Kdo ví, ale cejtim to tam a nešení tohodle praporu ve mě vyvolává dobrej dojem. Mezi nejlepší songy řadim „Alles in de fik“, „Jesus christ superteef“ a pochopitelně „Rita Jeugd“. Proč pochopitelně? Protože je to cover od Reagan Youth, akorát s textem o téhle holandské ex-ministryni zahraničí, která svou radikálně pravicovou politikou napáchala hodně zla. Texty jsou (opět jako v případě Antidote) v angličtině i holanštině, netřeba dodávat, že ta materština zní zkrátka líp. Booklet tvoří rozkládací miniplakát, z druhý strany jsou texty – u těch v holandštině nechyběj anglický vysvětlivky.
Takže máš-li chuť na neokoukanou punkovou krev a nechceš si kazit chuť nějakým šedým průměrem, šáhni po Gewapend Beton, protože tohle album rozhodně stojí za to. Je vidět, že věk nehraje roli, důležitý je co máš v srdci a z těhle mladejch klučinů je to zkrátka cejtit. A já jim moc držim palce, navíc dnešní doba, kdy je chaospunk poněkud na ústupu a netěší se takové popularitě jako dřív, jim zrovna nepřeje, ale oni to zvládnou. Na úplnej závěr bych ještě dodal, že nedávno kapele vyšlo EP / CD „Empty Batteries“, které obsahuje 6 novejch věcí. Up the (embryo) punx!
01. Alles In De Fik 01:50
02. Once I Believed 02:30
03. Ruining Punkrock 02:20
04. King of Fools 02:52
05. Disaster 00:45
06. The World Is Two Buckets of Shit 01:49
07. Bon Apathy 02:07
08. J.P. 02:55
09. 17 Until We Die 02:22
10. Your Policy Kills 02:04
11. De Teef Part III: Jesus Christ Superteef 02:10
12. Terug Bij Af 02:03
13. Jenever Holocaust 03:08
14. Rita Jeugd 01:30
15. Don´t Need Your Shit 02:11