Good Clean Fun – Between Christian Rock And A Hard Place

Přestože nový album GCF vychází až 24.ledna 2006, nedočkavci si ho už naštěstí můžou zakoupit na jejich společný šňůře po boku Anti-Flag, se kterejma momentálně drancujou Evropu. Nový album je prvním od diskografie z roku 2002 a vychází prakticky hned po znovuobnovení kapely, takže je určitě dost očekávanym „zbožím“. Nabízí 12 novejch kousků (no vlastně spíš 11, protože „It´s Fun To Be A Vampire“ je spíš takový intro k dalšímu válu) oldschool hardcore s inteligentníma textama, stejně tak jak jsme u GCF zvyklí z minulosti. Tadle vegan straight edge kapela z Washingtonu DC v podstatě pokračuje v tradici svý starší tvorby – možná todle album není tolik přímočarý jako ty dřívejší, za to se mi ale zdá o trochu promyšlenější. Možná GCF trošku ubrali na rychlosti, ale rozhodně ne škodě věci a navíc – rychlejch fláků je pořád většina. Jako první udeří do očí vtipně provedenej booklet ve stylu Poslední večeře Ježíše Krista, ve kterym najdete i prakticky všechny texty. Hned prvních pár fláků na tomhle CD je opravdu mistrovská prácička, Petr Vichnar by nejspíš řekl „Vstup do utkání měl tento tým opravdu impozantní!“. Úvodní vál „A Little Bit Emo, A Little Bit Hardcore“ bude určitě patřit k těm, ke kterejm se bude kapela na koncertech vracet i po delší době, nejinak tomu bude u druhýho „Positive Hardcore“, ve kterym GCF opět dávaj najevo, že hodlaj stále bojovat za lepší svět, chtěj uchopit věci do svejch rukou a věřit tomu, že jednou se vše v dobré obrátí – poslechnout si ho můžete na jejich myspace profilu. Třetí věc je titulní „Between Christian Rock And A Hard Place“, ve který se Mr.Issa pozastavuje nad přílivem křesťanů (jak on říká „church kids“) do hardcore scény. Zvýšenou pozornost věnujte songu č.4 s názvem „Drop The Knife“. Jedná se totiž o cover od kapely Siren (ze 7″ The Struggle Goes On), kterou tvořej 3 nasraný mařky + Mr.Issa hrající na basu). V „Punk Rock Love“ si vzájemně vyměňujou sympatie on (první část) a ona (druhá část) a objevujou se zde vtipně poskládaný rýmy typu „I love that she can´t wait, she wants to smash the state. The kind of cop she likes is one that´s dead.“ nebo „Anarcho-feminism´s the solution. We are both waiting for the revolution“ – závěr si samozřejmě hoděj společně. V písni „Drug War“ se probírá dnešní společnost plná drog (kde bere dokonce i prezident 🙂 – GCF ale nabízej jiný řešení – léčba místo věznic? Text dalšího kousku „Except For All The Goths“ by se klidně mohl fláknout do ňákýho psychobilly songu – ikdyž se nás zde kapela snaží přesvědčit, že bejt vampírem nemusí bejt vždycky dobrý (ikdyž kdo by se tomudle pohledu s jejich pozitivním přístupem divil, že). Předposlední Hitovka (s velkym H) upoutá chytlavym refrénem a GCF určitě jeho vypuštění na veřejnost jakožto prvního z týdle desky nevybrali náhodou. Pojednává o chování a způsobech major labelů, o tom že punkrock už dnes není rebélie, nebezpečí a hrozba. O tom, že hudební průmysl to všechno vzal a stala se z něj jenom mucholapka na prachy. „My Space Song“ je závěrečnym „slaďáčkovym“ odlehčením a zní jako kdyby Matt Stone a Trey Parker (tvůrci South Parku) napsali hitovku pro Blink 182 nebo někoho takovýho (kdo se v tom má vyznat). Na úplnej závěr se ve skrytym bonusu Mr.Issa rozpovídá o jeho vztahu ke straight edge, samozřejmě do tónů muziky Good Clean Fun. Už tak je tadle recenze dost dlouhá, takže už to nebudu protahovat a napíšu jen: další košer platňa!