Good Riddance – My Republic

Kde leží hranice mezi melodickým hardcore a melodickým punkem? Možná jí tvořej zrovna poslední alba Good Riddance. Ikdyž já osobně se po poslechu „My Republic“ spíš přikláním ke škatulce „melodický punkrock“. Potvrzuje to hned úvodní skladba „Out Of Mind“, která víc než cokoliv jinýho nechává vzpomenout na Bad Religion. A zpomalení přichází záhy, už s druhou „Texas“, která nás připravuje na to, že v podobném tempu bude i většina zbytku. Good Riddance ale ubrání na obrátkách uměj nahradit poutavou melodií, která svou občasnou sladkostí už asi nebude sedět všem jejich fanouškům z dob starejch desek. V refrému třetí „Shame“ jsem si zase musel vybavit zpěv Fat Mikea z NOFX, na druhou stranu nechci aby to tady vyznělo jako že GR jsou kopírka ostatních melodickejch kapel (no ještě bych přihodil podobnost s Pennywise, he). Takže radši postoupíme k pátý „Torches And Tragedies“, jež má dost dobrej rozjezd, vrací se víc k HC kořenům a hned na první poslech pro mě znamená nejlepší song na tomhle albu. Následuje „Darkest Days“ – tu už možná budete znát, poněvadž fungovala už pár tejdnů dopředu jako „propagátor“ nového alba – ostatně není se co divit, hlavně v refrénu má fakt silnou melodii. No a taková „Boise“, tak ta by se určitě neztratila ani na MTV. Ale i GR stárnou a tak jim tohle může těžko někdo vyčítat, kor když se u nich nejedná o žádnej kalkul nebo pokus dostat se mezi mainstream. Ostatně o tom vypovídají i jejich stále aktuální texty nebo právě multimediální příloha, která na mě nečekaně vyblafla po vložení CD do mechaniky u kompu. V ní totiž kromě videa, obsahujícího 3 live songy ze starších desek (1995, 1996, 1999 – byť natočeného na koncertě v Kalifornii v červenci 2005), najdete i 13 minutový video od organizace PETA. Dohromady to dělá přes 20 minut. Vyloženě rychlý skladby tady všehovšudy najdete 4 z celkovýho počtu 14, za to si ale užijou i milovníci onoho sborového „áááá“ v pozadí refrénů 🙂 Ale už to nebudem protahovat – zkrátka a dobře, kdo měl rád starý Good Riddance (jakože nás je hodně), ten bude dost možná namítat, že ty nový už jsou zkrátka hudebně trochu jinde a koneckonců bude mít pravdu. Ostatně, pořád jim to šlape.