Inerdzia – Sasso Carta Forbice

Inerdzii u nás netřeba sáhodlouze představovat, v ČR hraje poměrně často a je u nás celkem oblíbená. Patří mezi základní stavební kameny italské streetpunkové scény a je vedená ve stejné škatulce jako třeba FFD, Derozer, Klasse Kriminale, Reazione nebo Los Fastidios (ve kterých mimochodem všichni její členové dříve hráli a nahráli s nimi výborný album „Guardo Avanti“). Svou popularitu si Inerdzia vydobila nejen svým sympatickým projevem a postojem, ale zejména hodně povedenym debutem „Tu Puoi“, na který si můžeš přečíst recku tady.

„Kámen nůžky papír“ je jejich třetím albem (to druhý mi uniklo, takže mezi-stupeň asi celkem chybí) a od toho prvního se pár věcí změnilo. Vůdčí roli sice pořád nese zpěvačka Elena se svým výtečným vokálem, jenom na něm už je ale za ty roky cejtit postup do klidnějších vod. Neni už tak uječenej, neni už tak drzej a oprsklej, neni už tak rebelantskej – přešel do většího klidu, do větší vyrovnanosti a vyváženosti. A ikdyž to bude znít možná moc násilně, nebál bych se říct, že je znatelně starší. A přesně takovou charakteristiku bych použil i na celkovej hudební projev Inerdzie. Muzika o něco zvolnila, nemá už takovej tah na bránu a na první poslech tady není žádná vyložená hitovka. To někdy celkem ostře kontrastuje s některejma textama, který mě trochu překvapily, protože v těch se nezvolnilo skoro vůbec. Sociální témata a bušení do současné charakterové hniloby lidí kolem nás a jejich pokryteckých postojů a povrchních žebříčků hodnot. Kdyby v bookletu nebyly anglický překlady (veškerej zpěv je v italštině), na tyhle témata bych to podle muziky moc netipoval – některý sice nejsou vyloženě politický, spíš se zabejvaj určitejma niterníma myšlenkama, ale jako celek žádnej optimismus. Fajn, tohle mi sedí.

Album obsahuje 11 skladeb, nejlepší jsou pro mě „Al Mio Tre Ti Addormenterai“ (v překladu asi Na tři usneš), „Delusa e Felice“ (Udatný/á a šťastný/á) a „Cattivi Pensieri“ (Zlé myšlenky) – všechno v produkci Andrea „Spazza“ Rigoniho, kytaristy Derozer. Zkrátka jedná se pořád o dobrej punkrock, nyní už povětšinou ve středním tempu, kterej je (hudebně) o něco víc do pohody než dřív. Svoje fanoušky si určitě Inerdzia bude držet i nadále, tipuju ale, že už je bude mít možná trochu jinde než před několika lety.