Instant Agony – Exploitation

Instant Agony nejsou žádní nováčci na punkové scéně, což řada z vás moc dobře ví, a určitě to nebude jen jejich vystoupením na Antifestu v roce 2006. Přestože však svůj první singl vydali už v roce 1982, není tato kapela z okolí Liverpoolu zase tolik profláklá, jako řada jejích souputníků.

Instant Agony řachaj svižnej a syrovej oldschool punkrock, a kráčej ve stopách kapel jako The Exploited, Drongos For Europe, atd. – ikdyž to „kráčení ve stopách“ musíme brát vzhledem k jejich historii jako hodně zavádějící pojem. Ve výsledku zněj zhruba podobně, jako kdyby Antidote hráli před 25 lety a víc inklinovali k UK punku 82 (byť taková „An Image For Money“ je jak vykrádačka ranejch Stage Bottles, ale to je vyjímka potvrzující pravidlo). Jejich nové album obsahuje 15 skladeb, z toho 13 je úplně novejch a 2 jsou nově nahraný US singly „Not My Religion“ a „One Man Army“. Jestli máte rádi jednoduchý dvou až trojslovný refrény, občas zvýrazněný singalongama, tak tady si jich užijete dosyta – zkrátka jednoduchej a přímočarej punk, nic víc, nic míň. Až na vyjímky, jako jsou „Show Some Respect“, „Full of Shit“ nebo „Down and Out“ jedou všechny vály v rychlym a svižnym tempu, nutno dodat, že právě ty vyjímky zde fungujou jako příjemný zpestření a oživení. Kapele se dařej i pokusy o melodičtější party, ať už mluvíme o „Exploitation Too!“ nebo o už zmiňovaných zvolňovačkách „Show Some Respect“ nebo „Down and Out“. Mezi největší hitovky pak jednoznačně patří song „One Man Army“, ale takový „Not My Religion“, „Say No More“, „Britain´s Still Burning“ nebo „Stabbed In the Back“ taky nezůstávaj nic dlužný.

Původně jsem si řikal, že by albu neuškodilo trochu ubrat na dýlce, ale po pár posleších je jasný, že tohle je tak akorát. CD obsahuje plnobarevnej booklet se spoustou fotek a textama.