Kamikatze – Falling Down

Typ: CD
Rok vydání: 2009
Label: Dirty Faces
Délka: 21:15
Autor: Buky
Hodnocení:
Odkaz: LINK

 

Když jsem Kamikatze viděl prvně na živo na Shittown Festu v Kodani, málem jsem si kecnul na prdel. Zbytečný to dál rozvádět, tahle recka bude i tak dlouhá, takže prostě – byla to naprostá bomba. Ostatně tyhle švédský holky už se několikrát představily i v ČR, takže zřejmě víte, o čem mluvim. Označení „holky“ už ale dnes platí už jen ze dvou třetin, protože basačka Ellvis z kapely před časem odešla. Momentálně hraje s Personangrepp, který můžu taky doporučit! – mimochodem když jsme u těch dalších kapel, holky měly ještě boční projekty jako Bad Reputation nebo Major Bummer – ale nevim jestli ještě hrajou (a Ellvis před Kamikatze působila ještě v kapele Anita Piss). Na její místo pak přišel první cápek v Kamikatze – Jackson alias Evil Jack.

Možná hlavně proto jsem byl hodně napnutej, jak se tahle celkem zásadní změna projeví na nové tvorbě. Třeba jen na takové věci, jako je žensko / mužský zpěv, který by zde mohl být novinkou. Leč není, basáček se drží pěkně vzadu a člověk o něm vůbec neví, ani nešpitne – tedy až na poslední song, kterej se ale paradoxně nejvíc podobá jejich starší tvorbě. Jinak se ale pár změn přeci jen koná. Stále se jedná o garážovej hardcore punkrock, ale už bych jej nedefinoval ani tak jako mix Black Flag s D.R.I., jako spíš mix Signal Lost, raných Hole a The Distillers, řízlých náladou The Estranged a beroucí si znatelný vliv od současných punkrock kapel z Dánska. Kamikatze uměly bejt v minulosti hodně zběsilý, uměj to sice pořád, ale jejich přístup je víc retro, míň hardcore a víc punkrock, víc kytarovej, s více mezihrama a změnama temp. Je tu spousta podmanivejch melodií, tu smutnějších a tu veselejších, stále však s notnou dávkou útočnosti a nasranosti. Vše podtrženo fascinujícími ženskými zpěvy, které všemu nasazují korunu v tom nejlepším slova smyslu. Chvíli jsou melodicky a procítěně zpívané a o chvíli později už do vás bušej jak smyslů zbavené. V jednom okamžiku mají mazlivý tón přítulné číčy a po pár vteřinách vám vyřvávají mozek z hlavy, aby následně vše posunuly zoufalym stěžovákem nebo apatickým a flegmatickým nádechem zas úplně jinam… A už od prvních tónu úvodního intra je z Kamikatze cítit ta správná syrovost, podáváná s naprostou přesností.

Jestli vás Kamikatze v první půlce desky jenom tak cvičně nakřápnou a nahlodaj, ve druhé polovině vás rozsápou jak hladové vlčice. První dva songy druhý strany a jste jejich, ať chcete nebo ne – absolutně silný a uhrančivý vály a totální pecky! Ano, v tomto momentě se láme chleba a jestli vás nechytnou „Nightmare“ a „No Dogs No Masters“, pak už vám nepomůže vůbec nic. Ostatně následující „Daydreams“ pokračuje v útoku vtíravejch melodií na vaše smysly, to všechno pořád ve svižném tempu, a tak bychom mohli pokračovat, protože celá druhá půlka si zaslouží absolutorium – a to úvodních 6 fláků nejsou rozhodně nějaký béčka! Musím se ale ještě vrátit k „No Dogs No Masters“ – v jejím refrénu se totiž barva hlasu zpěvačky Tess projevuje naplno a tak úžasně s ním ladí, že to nejde popsat jinak než „nádhera“ – v tomto momentě byste jí uvěřili naprosto vše a udělali pro ní cokoliv. Krásnej moment.

Tohle album má prakticky všechno – melodie, smutek, naději, podmanivost, útočnost i agresi. Jste-li příznivci jejich starší hodně thrashový tvorby, na zběsil-songy typu „Knit And Trash“, „I Love Television“ nebo „Fight Yourself“ rovnou zapomeňte (byť se na tyto časy v samotném závěru alba taky rozpomínaj – thrashcore in your face!). K týhle desce je možná třeba přistoupit s čistým štítem a nebo se jím ze začátku prokousat, nebo přistoupit na hru, že mnohem víc navazuje na songy jako „I´m a Ninja“ či „No Time“. Ale nový jsou silnější, víc uhrančivý. Booklet už vezmeme jenom stručně – je dělanej naprosto profi a umělecky, ať co se týče grafického zpracování nebo vyloženě fotkového papíru (jakoby křídového, ale ještě navíc poleštěného) – vysoká kvalita. A nebojte, vnitřek je udělanej mnohem víc mírumilovně než přední (i zadní) strana.

Nové album Kamikatze mě položilo na lopatky a já ho začal i přes počáteční skepsi „rezignovaně“ milovat. Ač se to na první poslech nezdálo, tohle je jedna z nejlepších desek, co jsem v poslední době slyšel a vím, že v ní budu mít ještě dlouho co objevovat.

 

Tracklist:

01. Reality 01:45

02. I´m Dreaming 01:57

03. Killing Me 01:20

04. Falling Down 01:16

05. Should I Care? 02:21

06. Until I Die 01:34

07. Nightmare 02:01

08. No Dogs No Masters 01:44

09. Daydreams 02:40

10. Too Good For You 02:26

11. Never Für Ever 01:19

12. In Your Face 00:52