Keitzer – Descend Into Heresy

Uf zase metal. Po těhle náložích pak v klidu doma poslouchám The Clash. Hehe. Druhé album v pořadí od německé smečky, kterou určitě všichni znáte z jejich split EP s Remains Of The Day. Jo to byly ještě doby, kdy byli Keitzer víc punk než metal.

Současnost je jiná. Teď se to sype a dělá rachot, jak když padaj brambory do sklepa. Celkem deset metrákovejch pytlů se vysype ani nemrkneš. Jenom musíš uhnout. Jinak skončíš zaživa pohřbený pod hromadou brambor. Né že by to byla zas tak nepříjemná smrt. Hromada kytarovejch vyhrávek až hystericky bzučících v každým válu by byla zárukou smrti z těch nejlepších rukou. Bicí klepou o sto šest, asi jako když ráno po kalbě v kocovině u stolu jedeš hrubý grind štýlo levou či pravou nohou v domnění, že ti tak bude líp. Řev na hranici mezi death metalem murmurem a hardcore polohou. Zvuk jako celek rovná se záruka kvality na dobu neomezenou. Těžko se v tomhle případě hledá přirovnání. Možná trochu Misery Index, možná trochu Nasum. Spousta metalu okořeněná hardcore rytmikou. U mě dobrý.