Kickback – No Surrender

„No remorse – no surrender“ aneb pozor, přicházej drsný hošánci z Paříže. O týhle kapele se často hovoří jako o značně kontroverzní a netrvá mi příliš dlouho, abych pochopil proč. Kickback totiž svůj tough-guy postoj dováděj do extrému a těžce fuckujou všechno a všechny kolem, včetně samotné hardcore scény, která je zplodila, a která je drží při životě. Sama za sebe mluví věta, kterou jsem si o nich někde přečetl: „Jsou známí pro své nenávistné koncerty, plné vzteku a krve. Obvykle napadají a uráží své publikum.“ K tomu pochopitelně drsný postoje a výrazy na fotkách a logo, kde je kolem vztyčenýho prostředníčku napsáno „fuck hardcore, fuck your scene, fuck you“. To jsou Kickback. Takže nás už všechny poslali do hajzlu a teď snad můžeme přejít k samotné muzice, to jsem teda napnutej, vy borečci…

S nahráním nového alba si dali Kickback na čas, od vydání jejich poslední desky uplnynulo skoro 10 let. Jedna věc se jim ale musí nechat, Kickback byli totiž jednou z prvních kapel, která začala kombinovat hardcore s metalem, tímhle stylem to tepou už od roku 1991. Ostatně jejich hudební projev už vypadá trochu víc sympaticky, než jejich image. Kickback mísej vlivy NY hardcore, metalu a zuřivosti, ve kterých není nouze ani o temnější valivý pasáže v utahanějším rytmu. Vše podtrženo vychraptělým zuřivým uřvaným vokálem, který v kombinaci s některými kytarovými riffy může místama evokovat podobnost s Converge, ovšem v celkovém pojetí tato podobnost nebude zas tak žhavá a mám za to, že Kickback se o to ani nesnažej. Jak už bylo naznačeno, rytmika není stejnorodá, jednou to valí rychle a jednou se to zas dost tahá a některé vály tak můžou minimálně ze začátku působit poněkud neuspořádaně. V tom mají taky prsty časté instrumentální (až psychedelické) mezihry, kterých by neškodilo ubrat. Album by pak navíc ztratilo o něco na délce a chytlo by tak větší šmrnc. V některých momentech sice mají potřebný účinek (jako když se to pak zase hutně a rychle nakopne jako např. v „Aging Disgracefully – kde to zní opravdu velice dobře a osobně to beru jako jeden z nejsilnějších momentů na téhle desce), nicméně většinou zde působí spíš jako naprosto zbytečný element a strukturu songů poměrně narušujou – často zrovna v momentech, kdy dané skladbě začnete přicházet na chuť. Oproti tomu rychlé pasáže se povedly (taková „Unholy Triumph“ má až  Tragedy-ovskej nádech – moc dobrej song), bohužel je jich ale dost pomálu (kromě zmiňovaný řekněme ještě „Deathlust“). Škoda, kapele by prospěly. Těsně před koncem si Kickback neodpustěj alespoň krátkou mezihrou znovu připomenout, že nás všechny nenáviděj (mimochodem tenhle track se jmenuje „Publikum je terč“), asi abychom to náhodou nezapomněli.

Ve stručnosti zde máme tedy negative mosh metalcore, kterej občas sype pěkně od podlahy, a občas je rozmělněnej různejma mezihrama. Je už na vás, jestli vám budou připadat košer nebo naopak. Album má jak silnější, tak slabší momenty, pro fanoušky daného stylu nejspíš slušnej zážitek, pro ostatní spíš další kapela do tuctu. Možná kdyby úsilí, který pánové vkládaj do machrování, vložili do eliminování slabších částí jejich hudebního projevu, výsledek by zněl určitě o poznání líp. Držim palce.