Kritická situace – Do ticha zazní výkřiky
V kapele jsme jim říkali „spravedliví hardcoráci“ nebo jenom zkráceně „spravedliví“. A tak jsem na posledním „posledním“ koncertě stál vedle jednoho takovýho spravedlivýho fotra kolem padesátky a bylo mi dobře. Z podia se řinula energie, emoce a melancholie. To byla přesně ta výbušná směs, která se zrcadlila v očích toho kluka, když máchal ve vzduchu svojí pěstí, na který měl hodinky s tim kovovym páskem. Takový, jako fotři nosej.
Na vysvětlenou: spravedlivý byli vždycky takový ty rychlošípové, kterejm jsme se s klukama vždycky trochu vysmívali. My jsme nikdy nebyli a nebudem bad boys, ale minimálně co se týče humoru, umíme dost přitvrdit a to se s náma potom spravedlivý odmítali i bavit. Ale jsou spravedlivý a spravedlivý. Těm starším hardcore kids to nějak všechno věřim, v devadesátejch letech se stávalo vegetariány, pacifisty a vůbec aktivisty spoustu lidí. I pod vlivem kapel, který sem vozili Robert Vlček se Šimonem Budským. A tak jsem tam stál a zíral na to.
Famfáry a nekopromisní rozbuška v podobě „Blanickejch rytířů“. Žádnej extra kotel nebyl, jenom mladý crusteři z východu Slovenska. Zbytek osazenstva tak nějak nevěřil co se to děje a pamětníci vzpomínali. Některý už možná potřetí. 23.12.1996 mi bylo osm a tak jsem tady teď stál pětadvacetiletej a čuměl jak to maj pánové v ruce. Instrumentální zručnost Kritickou situaci zdobila vždycky, ale nějak jsem nevěřil, že by to mohlo fungovat.
„Nepřítel útočí!“ Na tu stopku všichni čekali a klub vybuchnul. Kapela hrnula lidem do ksichtů svoje protiválečný texty, skladbám o povinný vojenský službě jsme se s úlevou zasmáli. Za zády kapely neštěkali psi, ale pracovala projekce s úryvky dobovejch dokumentů o ČSLA, ukázky ze socialistickýho seriálu (i dneska z toho jde hrůza – jak je to stupidní – všechno) a dobový fotky kapely. Občas něco Vlček řek mezi písničkama, to je na CD celkem seškrtaný, řek bych. Skladby z demonahrávek, jedinýho LP i jedinýho EP. Na písně z demáčů zahostoval původní zpěvák Kratos, s Dědkem jsme si mysleli, že se tam přimotal někdo z dobovejch vožralů, hehe. Uplně ty nejstarší skladby dostaly modernější kabát a celkově projev kapely zněl dost aktuálně. Což mě přivádí na myšlenku, že kdyby pánové měli čas a chuť (ne nutně na Kritickou situaci), asi bysme dost čuměli.
Tvrdý kytary, perfektní basa (ty linky jsou neskutečný) a bubny jako stroj. Vlčkův místy rozhozenej zpěv, ale se stoprocentním nasazením. Všichni všechno znali, všichni tušili, že to bude dobrý, ale… nejspíš to předčilo očekávání. Jen toho patosu bylo trochu moc, ale patosu bylo v kapele dost vždycky. Podtrženo závěrečnym stage-divingem, jeli úplně všichni. Konec dobrý, všechno dobré?
CD je poskládaný (kdysi bylo v plánu i album coververzí) ze všech třech vzpomínkovejch koncertů a brutálně to všechno funguje. Původně jsem tohle psaní chtěl pojmout jinak, ale fakt se to obtížně píše, klidně si to zkuste. Když už nic jinýho, ať tenhle článek poslouží jako pozvánka na Sedmičku, 19.12.2019: Retrosituace + Akutní otrava + Česká disharmonie | HC × ČS – rád bych viděl starý i mladý spravedlivý.
Dvaadvacet hardcore/punk skladeb, kterej z mýho pohledu v Evropě patřil k tomu nejlepšímu. Tenhle živák prostě maká a má fakt sílu. Kritická situace se zažrala pod kůži i lidem o hodně mladším a pořád to pracuje. Takže to mělo smysl. Já fakt nevim, co o tom ještě napsat. Ať do ticha zazní výkřiky.
01. Blaničtí rytíři
02. Chlapci a chlapi
03. Říci ne
04. Věční dezertéři
05. Nečekej
06. Globální raptus
07. Jeden z těch...
08. Šváb
09. Tvá vlast tě volá
10. Morituri te salutant
11. Kat se zelenou kápí
12. Hanba vrahům
13. Lovci
14. Médium
15. 1 000 000 000 zabitejch koní
16. Vy
17. Dnešní den
18. Stále na útěku
19. Už nikdy
20. Zejtra je ti dvacet
21. Držím smutek
22. Kdesi za Piavou