Lavotchkin – Widow Country

Jako lavina. Hromada valícího se bláta smíchána se šutrákama většíma než tvoje kára. Šestiskladbové CDEP od britských Lavotchkin přesně takhle na mě působí. Trochu depresivní s temnou atmosférou přesně se hodící do unyle plynoucího odpoledne ve zkurvený práci, kdy musíš předstírat, že něco děláš. Za oknama sračky. Hromady špinavýho sněhu, který se pokoušej neúspěšně odtát, takže už přes den seš nasranej, že to bude večer na ulicích promrzlá břečka, která se ti skrz boty nasaje až do hlavy. Soundtrack k ničemu, soundtrack k všednímu úternímu odpoledni sedmýho prosince dvatisícedeset. Vzpomeň sám na sebe cos zrovna v tuhle dobu dělal bezduchýho. Bude nás spousta.

Sluchátka v uších a těch šest válů si užívám naplno, s ovcema kolem sebe se bavit nehodlám. Proč taky. Těhle šestnáct minut mě zaručeně dostaně někam jinam. Přivede na jiný myšlenky. Představuješ si tuhle kapelu na 007, s kámošema, lahváčem. Případně sedíš doma s knížkou v ruce, rodinou na blízku a v klidu relaxuješ. Nejdřív jsem na tohle CD neměl vůbec náladu. Teď už to jedu potřetí za sebou. Baví mě to. Nic převratnýho, nic novýho, nic z čeho bys měl bejt v extázi. Je to jenom prostě dobrý. Hutnej temnej hrubej hardcore od kosti. Dřeň vytažená dlouhou dutou jehlou.

Nahoď kyselej škleb a pohledem zabíjej svoje okolí.