Le Scrawl – Snowblind

Ideální muzika pro lednový dopoledne v práci. Zářivky ti pomalu ale jistě zaručujou ubývání vlasovýho porostu. Zarudlý oči civí nesmyslně do monitoru a do sluchátek ti hrajou Le Scrawl, který svým pojetím grind coru nemůžou nudit. Ani náhodou.

Třináct válů na novém albu německých jazz grinderů je pro pravověrné uctívače drceného jádra zatěžkávací zkouškou. O čemž se ostatně mohli přesvědčit i u předchozích nahrávek těhle šílenců. Buď je budeš milovat a doporučovat a přesvědčovat každého koho potkáš nebo nenávidět. Žádnej jinej postoj mezi tím. Je pravda, že jejich pojetí grind core je fakt naprostá šílenost. Muhehehe. Zběsilý grind sypačky střídaj jazz / ska / piáno pasáže s milionem dalších nástrojů a zvuků. Myslím, že na tohle musíš bejt kurva multiinstrumentalista, i když na albu je pár hostů, který se ujali např. žesťovejch nástrojů. Např. v songu „Chapter 9“ slyším balalajku, nějakej klarinet, triangl, harmonium (v tomhle případě asi klávesy nastavený na zvuk harmonia) atd. Plus samozřejmě kytara, bicí, basa. Přičemž basa na celým albu jede v přísným jazz stylu. Můj osobní favorit je vál „Cold“. Naprosto vyklidněnej vál. Kafe, zákusek a knížka. V následujícím „Watefront“ „námořnická“ harmonika naroubovaná na grind sypec? Proč ne. Francouzskej (dobrá no Hamburk, chcete-li) přístav, rackové a rybáři. Každej si najde na týhle desce to svý.

Po celou dobu přehrávání tě tvoje fantazie nenechá odpočinout. Srát na to, že od zářivek se ti dělá na palici olysalý kolečko. Posloucháš přece Le Scrawl.