Loikaemie – s/t

Loikaemie přichází se svojí čtvrtou studiovou deskou. Tahle trojice (někdy čtveřice) skinheadů, který zcela otevřeně a hodně výrazně podporují antifašistické postoje a aktivity, dost těžko v minulosti unikla tvojí pozornosti, takže rozepisovat se tady co a jak zřejmě není moc na místě. Kapela šlape už hezkejch pár let a svým mixem streetpunku, hardcore, rokenrolu a zejména pak Oi ve stylu španělskejch kapel baví svoje příznivce daleko za hranicema Německa.

Hned na úvod je třeba říct, že Loikaemie nahrála svoje nejmelodičtější album. Trochu zvolnila a volí na něm rozvážnější postupy, což může na první poslech působit jako změkčení, ale není to tak úplně pravda. Od posledního alba „III.“ uplynulo už 5 let a za těch se může cokoliv změnit. Patrně největší změnou je odchod bubeníka Michy, kterej hrál v Loikaemii 12 let. Na jeho místo pak nastoupil Paul, původní basák a na basu brumlá Eddie, kterej předtím třímal druhou kytaru. Nepočítáme-li intro, hned první vál „Sex, Gewalt und gute Laune“ začíná epesně. Svým vyčkáváním tě drží v napětí a působí to takřka dokonale, jak se na začátek dobrý desky sluší a patří. Hned následující „Andere Wege“ je jedním z nejlepších a nejúdernějších, co tady najdeš, stejně jako „Join The Underground“ (vliv The Clash nejde přeslechnout), ke který napsal text Olaf ze Stage Bottles. V ní se zamýšlí nad smyslem a zároveň absurdností subkultur. Mluví se zde o tom, že být součástí nějaké subkultury neznamená se jen podle toho oblíkat, ale je to o celkovém životním stylu a postoji. Zkrátka nestačí jen vysedávat po hospodách a nosit takový nebo makový hadry – „be free, support real ideals“. Naopak vál, bez kterýho by se tahle deska rozhodně obešla (alespoň z mýho pohledu), je pátá „Trinkfestigkeit“. Na jejím pomalejším rozjezdu je dost jasně slyšet, že Thomas není žádnej velkej zpěvák a rychlej výhrůžnej hrdelní zpěv mu jde o dost líp. Následuje klasickej německej biersong pro zvedání tupláků a držení se kolem ramen. Ožralecká intonace v kombinaci s názvem týhle skladby ale spíš nahrává tomu, že je to myšlený jako jedna velká ironie, což jí jakš takš zachraňuje renomé. V závěru uslyšíš i akustickou kytaru a piáno. Navíc pakliže má tenhle song sloužit jako nakopnutí do druhý půlky, pak svůj účel splňuje na výbornou, protože o to větší máš pak požitek z toho, že to Loikaemie zase rozjede ve svým klasickym rytmu – tvrdá a svižná muzika s energickym nábojem, singalongy, zlověstný a těžký kytarový riffy… Mimochodem ta 80´s disco / pop basa v mezihře „Mit freundlichen Grüssen“ patří k nejpestřejším okamžikům, fakt supr! 😉 V následujících dvou válech si Loikaemie pohrává až s melo HC punkem, naopak další 2 odkazujou na starší tvorbu a kapela se vrací k tvrdším kořenům. Album uzavírá cover „You Shock Me All Night Long“ od AC/DC, kterej je dalším zajímavým zpestřením.

Velkou roli v muzice Loikaemie hrály vždy texty – o to větší je škoda, že v bookletu najdeš jenom originály bez anglickýho překladu. I tak z nich ale jde cejtit pohoršení nad stále aktuálními problémy: sociální témata, náboženství, předsudky, rasimus a nacionalismus či problémy ve skinhead punkové subkultuře. Co si kapela myslí o patolýzalech Iana Stuarta, RAC, potažmo fanoušcích tzv. apolitického Vikingrocku, je jasně slyšet ve zmiňovaném válu „Andere Wege“ (… „žádnej Skrewdriver a Landser, žádnej RAC a Viking Rock – to nás nebaví, na to nemáme náladu“…). Netřeba dodávat, že tento song může být adresován lidem nejen v Německu. Loikaemie je zkrátka dál než jen u omšelého „fussbal, ficken, alkohol“, ikdyž odlehčenějším textům se vždy ze zásady také nevyhýbá.

Když vezmu všechny jejich dosavadní posuny mezi jednotlivejma albama, tenhle je patrně zatím ten nejvýraznější. Už proto, že na všech předchozích najdeš minimálně jeden výraznej hit (Remember, Wir sind die Skins, Good Night White Pride), nový album ho ale trochu postrádá, ikdyž i tady pár adeptů je. Ze začátku se mi zdálo, že kapele se poněkud vytratil ten její náboj, ten drajv, ta energie, zápal a nasazení, díky kterejm se odlišovali od jinejch tuctovejch spolků v podobným ranku, a který jim dodávaly tu jedinečnou šťávu. Ale s každym dalším poslechem tyhle moje pocity v tomhle směru ustupovaly víc a víc, až zmizely skoro úplně. Kromě CD verze vychází i LP, schované v gatefold obalu, na kterym je vytlačený logo kapely. Celý balení má hmotnost 350 gramů, samotnej vinyl pak váží 180. Přiloženej booklet je plnobarevnej a má 12 stran o rozměrech 21x21cm. Tenhle limit vychází v počtu 1.000ks.