Mad Pigs – Who Will Bury The Last One

Občas je zajímavý sledovat, jak některý kapely, ač naprosto neznámý prakticky za hranicema svýho okresu, vydávaj alba jakoby se nechumelilo a jiný kapely, který už hrajou řadu let a znaj je i za hranicema „naší“ (tfuj!) země, čekaj na plnohodnotnej debut několik let. Kromě Mad Pigs můžeme zmínit třeba aktuální velké desky Thalidomide nebo Lycantrophy. Možná právě o to líp má ale pak ona nahrávka připravenou půdu …

Ať už máte k Mad Pigs postoj jakýkoliv, jedno je prostě fakt. Kdyby se mělo za letošní rok vypíchnout na domácí scéně pár stěžejních událostí, vydání jejich debutu bude patřit mezi ně. Chlapci si jej navíc vydali na vlastním labelu Voltage Records, jehož vůdčí personou je právě Kejkla, zpěvák Mad Pigs. Začít ale musím kritikou. V době příprav se objevilo několik různých variant / návrhů podob obalu a některý vypadaly fakt povedeně. Z mýho pohledu ale nakonec zvítězila ta nejslabší (z těch co jsem měl možnost vidět), o to víc mě překvapuje, že jej má na svědomí Phill Geck z Monster Squad, jak se dočítám v bookletu. Ale skořápka netvoří obsah, takže pojďme dál. (jo ale název desky se mi zamlouvá 🙂 vážně…

Po téměř 10 letech existence se projev MP tak trochu změnil a tohle album to jenom potvrzuje. Upřímně v některých momentech desky bych MP dost možná ani nepoznal. Ale ono je to překvapivě k dobru věci. O týhle desce se dá totiž s jistotou říct, že minimálně v porovnání s předchozíma titulama MP, je opravdu vyspělá. Hardcore punkrock s vlivy americké, japonské a já dodávám ještě silně britské školy, jehož základní osu tvoří parádní hutnej zvuk kytar, které se nebojej zabrousit i do metalovejch vod. Vymazlenej zvuk se kladně podepisuje na výsledku, kterej má solidní drajv. A tentokrát je v tom slyšet vliv opravdu slušné porce (odlišných) kapel, že to snad ani nebudu vypisovat, stejně byste nevěřili.

Otvírací song „Tohle je Brno, ne L.A.“. Hymna, ve které hostuje celá řada známejch xichtů brněnského podsvětí, jmenovitě jsou to členové SYIH, Festa Desperato, Resurgo, Zeměžluč, Intruderss nebo bejvalej zpěvák Skob. Hned na úvod fakt silná skladba a dost možná vrchol celé desky, si právě řikám, aby si kucí nevystříleli náboje hned v úvodu. Následuje „Nejsme jako vy“, u které jsem si nevím proč vzpomněl na Balaclavu. Zajímalo by mě, jestli to měl někdo stejně, ale asi ne 🙂 Ono vůbec texty u MP se většinou nesly spíš v osobnější rovině než že by řešily nějaká sociálně politická témata. Každýmu dle chuti. V některých následujících válech MP dokazujou, že ani syrovej hc punk jim ještě není úplně cizí a nezapomněli ho hrát. V přímočařejším duchu se nese spíš druhá půlka alba, paradoxní ale je, že právě ta první mi přijde silnější. V ní celkem přibylo i zpěvnejch melodií hlavně v refrénech a zní to velice dobře – „Plastic Surgery Society“ (sbory!) budíž ukázkovým příkladem. Vůbec celá nahrávka působí svěžím dojmem a je dobře vyvážená v poměru hc punkový náboj a punkrockové melodie, možná jen v té druhé půlce bych uvítal něco výraznějšího, ale třeba je to už jen hnidopišství.

V bookletu tohoto digipacku jsou texty jak v češtině, tak v angličtině, což sice vzhledem ke koncertní minulosti Mad Pigs nikterak nepřekvapuje, nicméně i tak to vždycky kvituju s povděkem. V současnosti už je venku i gatefold LP verze, vč. limitované edice.

Mad Pigs jsou zase trochu dál než když jsem je slyšel naposledy a rozhodně to není cesta zpět, ba právě naopak. Jestli budou v tomhle trendu pokračovat, bude to jenom dobře. A dost možná je to právě tím co jsem naznačoval v úvodu, svůj debut nehodlali uspěchat a podle mě je to na výsledku znát. Vyplatilo se.

Ale kdo zakope posledního???