Malgobierno – La esperanza intacta

CD mělo pohnutou historii, nahrané 2001, vydané 2006 a ke mě se dostalo 2010. No, ale kapela myslím furt hraje a na základě poslechu tuším, že hrála i dlouho před touhle nahrávkou. První, co mě napadne v souvislosti s hudbou, že ta hudba je „vyspělá“. Že to prostě není takový ten hurá splašený anarchopunk, nadšení a hesla. Tady je to fakt spíš o vyzrálosti, ani nevím k čemu to nějak přiblížit, hudba je takový jednoduchý, chytlavý a promakaný hardcore / punk rock ve středním tempu, moc dobře se to poslouchá, má to politické texty, ale není to prvoplánovité a čiší z toho opravdovost… určitě to není další trendy punkec pro číratce, spíš hudba vnitřně nespokojených fotrů (myšleno tentokrát v pozitivním duchu), kteří se za ty roky naučili hrát a nemusí se nikam cpát, stačí jim radost z muziky. Nutnost sebevýrazu, punk sám pro sebe.