Mouth Sewn Shut – Pandemic = Solution

O týdle kapele z Bostonu už se na našem webu napsalo celkem dost, ale přesto si shrňme nejdůležitější fakta: Mouth Sewn Shut vznikli 1.října 2005 a tři týdny po té už předskakovali Jello Biafrovi na jeho east coast tour s Melvins. Půl roku na to (přesně 11.dubna 2006) vychází debutové album „Pandemic = Solution“ (původně se mělo jmenovat „Pro Nature – Anti Human“) a ještě před jeho vydáním kapela prozrazuje, že už maká na dalším, které ponese název „Doomed Future Today“, a které by mělo vyjít ještě letos na podzim. Mouth Sewn Shut jsou navíc 100% DIY kapelou, ptáte se, jaktože jim to tak neuvěřitelně šlape? Samozřejmě za tím něco bude … všichni členové se totiž už dlouho důvěřně znají, jsou totiž součástí (nejen) americký scény už hezkou řádku let a přestože všechny tyhle fláky vznikly hned v počátečních dnech existence kapely, na výsledku byste to jen stěží poznávali – zní to, jako by spolu hráli už spoustu let. Tím se dostáváme k dalšímu důležitýmu bodu, jímž je samotná sestava: základ jí dávají Bill a Will (ne to nejsou postavičky z kreslenýho seriálu, ale zpěvák a kytarista z Toxic Narcotic), za bicíma sedí Rich a slečnu čtyř-strunnou obskakuje Nick – ani ty nejsou žádný matláci, znát je můžete z kapel The Profits, resp. Swat. Dohromady pak kluci vytvářej stejně brutální a špinavej hardcore / punk / thrash / crust jako právě Toxic Narcotic, kterejm jsou prakticky k nerozeznání podobný – a to jak starším, tak hlavně jejich novějším věcem. Čím se ale obě kapely odlišujou, jsou reggae a ska prvky, který do svý muziky MSS taky přimíchali. Tohle je ale hodně špinavý ska, uchopený dost hrubym způsobem – vsadim se, že jste takhle znějící kombinaci punku a ska ještě neslyšeli. Jak kapela sama říká: „zdeformovaná interpretace reggae“, což ale neznamená, že to není chytlavý. Ze začátku mi to sice přišlo krapet divný, ale po třetím poslechu už na tom slušně ulítávám. Týhle vražedný kombinace se ale dočkáte jenom ve 3 válech, pro někoho dobře, pro někoho určitě škoda – já se přiklánim k druhý variantě. Samotná kytara tady nezní nijak hrubě nebo ostře, spíš má zvuk jak pěkně rozřachtaná stará herka, která ale pečlivě ví, kde je její místo a co má dělat. Digipack obsahuje 12 kousků s politickejma textama, mající širokej zápřah od sarkasmu až k apokalypse. Probíraná témata jsou pesimisticky laděná, ať už se jedná o války, zbrojní průmysl, zánik světa, útlak a vzdor nebo držení občanů na řetězu s klapkama na učích a na očích. Nejvíc mě zaujaly skladby Pro Nature – Anti Human, Get The Gun, Whether Or Not, Prove Them Wrong a I Refuse – jsem ale přesvědčenej, že svojí favoritku si tady najde každej jinde. Před poslechem si to ale radši dvakrát zvažte, protože pak se vám z místa, kde jste předtím měli mozek, stane úschovna pro apokalypsu. Todle je masakr.