Němá barikáda – S maskou lidumila

„Hardcore punk pro nás není jen hudebním stylem, ale především svobodnou volbou žít svůj život po svém a nebát se postavit se za myšlenky, které propagujeme. Hardcore punk je součástí našich životů a vnímáme ho jako kontrakulturu vůči společnosti, založené na mamonu, sobectví, závisti a lhostejnosti. Věříme, že člověk může žít svobodně a přesto důstojně bez svinstev, která ho potkávají na každém kroku.“

Nikdy jsem nebyl zrovna génius na matiku, ale snad se nepletu v tom, že tohle album se nese ve znamení štverek. Vychází totiž 4 roky po posledním „Zmrazeni v čase“ a zároveň se jedná o čtvrtou desku Němé Barikády. Ta se zde představuje s novým zpěvákem Drobkem, který přišel z kapely Shitnoise.

Na Barikádě mě přišlo vždycky sympatický, že vesměs kálí na všechny ty současně letící trendíky a nejen, že si mele pořád tu svojí, ale ještě se svým vývojem od všech těch stylově příbuznejch spolků spíš oddaluje, což si  v současné době žádá nemalou dávku kuráže. Ano, NB sice drtí metalovej crust, nicméně stále zní tak nějak jinak. Tuhle škatulku zkrátka pobírá po svém a dostává se k ní trochu jinejma uličkama – jinými slovy nezní tolik „tradičně“. Dost už ale úvah, pojďme se podívat na jejich novou desku. Hned od úvodních tónů je jasně patrné, že NB začala svou muziku kořenit metalem víc než kdy dřív. Celkový metalovější sound alba ještě podtrhl kytarista NB Martin Gregor, který se ve svém domovském studiu postaral o zvuk. Barikáda zní oproti „lehkosti“ jiných souputníků víc těžkotonážně, přesto ale stále hodně syrově, což je jedině dobře, protože bez toho si jí tak nějak ani nedokážu představit. Ne vždy se jede plnou rychlostí vpřed, jak by se snad dalo očekávat, Barikáda ráda často volí i volnější tempa a postupy. V závaznosti na to se mi zdá, že některým válům by sice neuškodila trochu kratší minutáž, možná je to ale snaha o jakési boření dalších hranic. Stejně jako dřív, i zde jednotlivé vály propojují intra z filmů, což sice může působit jako omletá písnička, jenže NB je volí většinou docela vtipně a trefně, takže říkám jo. A stejně jako dřív, i zde se dočkáme nějaké té předělávky – tentokrát se jedná o Napalm Death a hlavně pak Kryptor, kterým Barikáda tak trochu bere vítr z plachet kolegům z Radiolokátor, hehe (ikdyž zřejmě jen do vydání jejich debutu). Dočkáme se i předělávek starších verzí válů „Systém nedělá chyby“ a „Pod ochranou boží“ (stále platí, že kytarové sólo v tomhle songu vládne a pro mě osobně tuhle kapelu silně charakterizuje – ostatně povedenýma kytarovýma vyhrávkama se NB pyšní dodnes a často na nich staví). A aby byl výčet kompletní, posledních 7 válů bylo pořízených 24.ledna 2009 na koncertě v Rambajz klubu ve Vlašimi (asi ve dvě ráno), kde se NB představila prvně s novým basákem – ale tuto část je třeba brát skutečně pouze jako bonus navíc, protože kvalita záznamu není nikterak oslnivá.

Barikáda vždy stavěla na textech a ani zde tomu nemůže být jinak. Ve stylovém bookletu (dobrá práce!) se tak samozřejmě můžeme dočíst, o čem texty jsou, ať už se jedná o dnešní cenu / hodnotu lidského života, církevní organizace manipulující lidmi ve jménu Bible, nepoučitelnost lidské civilizace, pseudo-demokratický systém, atd. Jak je zřejmé, i úvodní řádky jsou citací z bookletu.

Zprvu je asi těžké se ubránit dojmu, že stará Barikáda měla větší šťávu, nicméně „S maskou lidumila“ patří k těm nahrávkám, do kterých je třeba se nejdřív pořádně zaposlouchat a hodnotit je až s odstupem času a takříkajíc „chladnou hlavou“. Mezi nejvýraznější fláky řadím určitě „Pod tíhou kříže“ a titulní song „S maskou lidumila“.