Non Servium – El Imperio del Mal

Nové album NSA přišlo jako blesk z čistýho nebe. Bez jakejchkoliv reklam, avíz, zpráv, prostě najednou bylo na světě. Když zabrousím do trochu jiný škatulky, Non Servium mi v tomhle přístupu přijdou jako Tragedy v hc punkovym světě – žádný velkohubý prohlášení o nový desce, žádná „mediální kampaň“ vydávajícího labelu, žádný ochutnávky předem, prostě najednou čumíš, že je venku nová deska. O NSA není slyšet jak je rok dlouhej, dokonce se do našich končin donesly historky o tom, že kapela už asi nehraje, protože zpěvák sedí v kriminále za těžký ublížení na zdraví, když po napadení hákoše vyfásnul několikaletej flastr. Satan ví co je na tom pravdy, každopádně Non Servium hrajou dál, což je skvělá zpráva.

Před 10 lety povstali z popela ulic madridské čtvrti Vallekas, která je proslulá jakožto centrum alternativní / levicové a silně antifašisticky smýšlející mládeže. Sestava se sice od jejich počátků trochu proměnila (minimálně basa a jedna z kytar), leč kostra zůstává stále stejná. NSA jsou kromě svejch postojů známí svým nekompromisním pojetím oi, punku a hardcore, kterej ze sebe vyždímá veškerou energii, kterej je bouřlivě údernej, má neskutečnej náboj, drajv a je v podstatě odrazem jejich divokejch povah a grázlovský pověsti. Stejně jak maj svůj sound v Americe, ve Švédsku, Finsku nebo v Japonsku, tenhle styl muziky se takhle ďábelsky hraje jenom ve Španělsku, na ten maj patent tam.

Jestli očekáváš, že „El imperio del mal“ zní stejně jako předchozí dvě alba, není to tak úplně pravda. Kdybych to měl shrnout jedním slovem, napíšu, že je muzikálnější. Na první pohled je markantní první změna – skoro všechny vály jsou mnohem delší, song o 6 minutách není žádnou vyjímkou (to dřív absolutně neexistovalo). Na druhou stranu, struktura skladeb je postavená takovým různorodym způsobem, že při poslechu si to ani neuvědomíš. Muzika je totiž daleko víc propracovaná, na klasický střídání sloka-refrén-sloka-refrén můžeš rovnou zapomenout, NSA už jsou jinde. Ve většině se dočkáš několikáterých změn a střídání temp, melodií, meziher a mezislok, sólíček a úvodů, který maj klidně 2 minuty. Non Servium si se svou muzikou hrajou víc než kdy dřív. Leccos v tomto posunu naznačoval už flák „11 de Marzo“ (vztahující se k nesmyslným bombovým útokům na pracující ve Španělsku – kapela vidí jejich příčinu v politice západních vlád a nenechává se strhnout k hloupé xenofóbii), ke kterýmu se před rokem objevil na netu videoklip. Tenhle vál se na albu objevuje také, figuruje zde ale v mírně poupravené verzi a pod názvem „Lagrimas de Sangre“.

Nástup má album neskutečnej – song „Imperio del Mal“ je jedním z nejlepších, co kdy NSA nahráli, ne-li nejlepší vůbec! Totální hymna, při který ti běhá mráz po zádech! Když slyšim ty sborový zpěvy, nenacházím slova, kterejma bych popsal jejich sílu, Non Servium ze sborů vždycky hodně těžili. Mezi slokama vždycky zmlknutí všech nástrojů a do toho nasraný zpěvy, pak zas výbuch a další rychlá smršť se singalongama – tohle je zkrátka drtivej úder přímo na solar, jakej umí podat málokterá kapela. A hned se zde projevuje další odchylka, jedno až dvouslovný refrény střídaj vyloženě sborový zpěvy, žádný jednotlivý výkřiky, prostě zpěvy. A zní to velice dobře. Na první pohled se může zdát, že Non Servium trochu zvolnili, alespoň co se rychlosti týče, ale faktem je, že ona energie, náboj, agresivita a nasazení jsou stále přítomny ve vzduchu v maximální možné míře. Někde jsou NSA melodičtější než dřív („El impacto del discreto“ nebo „Vida Loca“, která má slušnou dis kytaru), ale to je způsobeno hlavně prací s vokálem. V jinejch válech se zas kapela vrací víc ke svým kořenům („Muerte en Vida“) a tam jim to šlape neuvěřitelně z vostra, jako za starejch časů. Do všeho neustále ten hrubej nasranej zpěv, kterej nepřestává vyhrožovat, hrozit a nadávat. Zajímavým „zpestřením“ je i použití ústřední melodie z Pulp Fiction v závěrečnym fláku „Torpedos“. Co se týče hostů, tak s backing vokálama vypomáhá Ivan ze Sed de Lucha, Oso z Efectos Secundarios a Esku z Kaos Urbano.

Na CD najdeš i multimediální přílohu v podobě klipu k „Imperio del Mal“, což je třešnička na dortíčku. Pakl je balenej v pěkně provedenym digipacku, kterej skrejvá graficky parádně udělanej booklet v černym provedení se zlatavým písmem a fotkama – krásná práce. Nechyběj ani anglický překlady textů.

Nové album Non Servium je kapánek jiný než předchozí. Nejsou zde tak jednoduchý melodie, druhá stránka věci je pak ta, že je v muzice dýl co „objevovat“. Rozhodně trvá víc času, než se do něj člověk zaposlouchá, na první poslech určitě album neodkreje všechny svoje trumfy. Tydle řádky ber i jako pozvánku na koncert, kterej se bude konat 15.března v Praze na 007 (o den dříve v Bratislavě), Non Servium se v této části Evropy představí vůbec poprvé a kdo ví, jestli ne naposledy….