Non Servium – N.S.A. La Santa Familia

Když jsem todle album poprvý slyšel, pěkně mi rozkopalo prdel a musim říct, že mi rozkope prdel pokaždý když si ho pustim, a to už jsem ho slyšel asi tisíckrát. Non Servium je banda pěti striktně antifašistických skins a punks z Madridu, o kterejch je známo, že se s ničim moc neserou a jejich nepřátelům není radno plést se jim do cesty. A přesně taková je i jejich hudba. První píseň Ratas (Krysy) začíná zhruba minutovým intrem (hudba z filmu Statečné srdce nebo Poslední Mohykán – teď nevim), pak už se ale rozezní kytara ostrá jak motorová pila, pár úderů na činely, víření rytmičáku a spouští se drsný a nekompromisní Oi s bojovym a odhodlanym španělskym zpěvem. Hudba Non Servium je hodně tvrdá, rychlá a agresivní a sborový zpěvy tomu ještě dodávaj tu pravou šťávu. CD je zabaleno v pěknym digipacku, kde si můžete prohlídnout obrázky z koncertů kapely i jejich „crew“ Non Servium Army. Součástí jsou samozřejmě i texty, který jsou stejně odhodlaný jako samotná muzika, o čemž se přesvědčíte hned v následující písni Violencia. NSA zpívají o třídní hrdosti (Mi Clase), hněvu (Tu Ira), jejich bandě (N.S.A.), životní cestě (El Spiritu Del Oi), skinheads (Escucha El Oi), násilí (Violencia), antifašismu (Antinazis), a kombinaci posledních dvou jmenovaných :-)) (Jack). V textu k Que Paso En El Lieja se vrací k proslulý bitce mezi levicovými skins a nazis, která se uskutečnila v proslulym baru Lieja ve Vallekasu (čtvrť v Madridu), kde se scházejí tamní antifa punks & skins, kdy klub napadlo několik desítek ultrapravicových fans Realu Madrid. Komu se líbilo jejich debutový album Orgullo Obrero, vězte, že tahle druhá deska se vám bude líbit minimálně stejně jako ta první. A jak řekl jeden můj kamarád: Když todle poslouchám, tak mám chuť popadnout vidle a běžet za šéfem vymáhat vyšší plat! :-)) Non Servium doporučuju!