NY Rel-X – Sold Out Of Love

Jsou kapely, jejichž předchozí alba se mi líběj, ale album nový bych si od nich už nekoupil. Čistě proto, že prostě nevěřim, že bude aspoň stejně dobrý jako to (ty) předchozí. Ne, že by mě nezajímaly a třeba jsem se po nich nescháněl – to ne, ale ňákejch 450 kaček bych do toho zkrátka neinvestoval. Právě takovym příkladem můžou v mym případě bejt americký NY Rel-X a předem řikám, že bych udělal chybu. Sold Out Of Love je po zhruba pěti letech existence kapely (dřív známý jenom pod názvem Relix) vlastně první studiový full-lenght album, přestože maj za sebou holky a kluci už pár sedmipalců, splitek či EPček. Obal nevybočuje z řady těch předchozích, protože je v pro kapelu typicky kreslenym stylu od Davea Glasse, ale hned na první pokus vyšla trefa do černýho co se týká producenta – album totiž neprodukoval nikdo menší, než Pete Dee (ano ano, ten Pete Dee z The Adicts), kterej si zároveň loupnul kytaru ve válu Drunk On Tuesday. Když už jsem naznačil to genderový složení NY Rel-X, bylo by vhodný to dokončit … takže zpěv má na starosti charismatická Erika, kterou určitě znáte z Banner of Hope. Skvělejma rytmama podkresluje muziku baskytaristka Adi, kytaru třímá Johnny Kray (což mluví o kvalitách samo o sobě, předpokládám že mužskej zpěv ve fláku It´s All Wasted má na starosti právě on) a za bicíma hřímá Scot. NY Relix do nás na tomdle CD napumpujou 11 válů (z toho jeden cover od Girlschool) chytlavýho punkrocku, kterej by nejspíš vzniknul, kdybyste zkombinovali muziku Blondie, Lunachicks, Vice Squad a Deadline. A mě se to fakt líbí, přestože ve většině kapel, hrajících punkrock středního tempa (ikdyž tady je to o stupínek a půl rychlejší), se nijak zvlášť nevyžívám. Úplně se vidim, jak si přesně takovoudle muziku pouštim, když jedu s kámoškama a kámošema světle modrym kabrioletem někde po pobřeží oceánu a míříme si to někam na piknik. A přestože bych to (jak jsem v úvodu napsal) ani tak moc nečekal, Sold Out Of Love se mi líbí ještě víc než předešlá Paranoia EP, přijde mi to takový živější, možná je to těma víc zpívanejma refrénama, možná více vokálama, kdo ví …