Part Time Christians – Rock And Roll Is Disco

Počátky Part Time Christians (dále jen PTCh) by se mohly datovat k roku 1982, kdy jistý instalatér kabelové televize začal hovořit o tom, že by ve svém nudném městě rád založil hardcore kapelu. Ten instalatér se jmenoval Ray a o pár měsíců později založil Dead Kennedys. Řeči o založení kapely ale defacto nakoply i další kluky a tak vznikli i PTCh.

Rozhodně to ale není jediné pojítko s DK. Krom toho, že si v songu „Bowling Pin Massacre“ střihnul bubenické hostování D.H. Peligro, album „Rock And Roll Is Disco“ produkoval právě East Bay Ray. A aby toho nebylo málo, toto debutové EP vyšlo v roce 1984 na Alternative Tentacles, které nedlouho předtím založil Jello Biafra…

Kromě zmiňovaného EP tohle CD obsahuje ještě demo z roku 1983 a EP „P.T.C. Lives“ z roku 2008, postupně se jim alespoň zevrubně podíváme na zoubek. PTCh bývají nejčastěji řazeni do škatulek „punk metal crossover“, ale toto označení je třeba brát s nemalou rezervou. Povětšinou to jedou ve středním tempu, občas ale sklouznou i do vyloženě pomalejch pasáží. Naštěstí to ale alespoň semtam (!) vyvažujou i rychlou klepačkou. Co tuhle kapelu do značné míry charakterizovalo (minulý čas je zde úmyslně), byl pekelně afektovanej a nasranej zpěv – úplně toho typana vidim, jak skřepčí na pódiu. A když poslouchám tuto méně tradiční verzi hardcore punku, chápu, že tahle kapela zaujala zrovna pana Biafru – všecko  to do sebe zapadá. První EP je velice povedený a určitě stojí za pozornost, některý skladby jsou výborný, taková syrově hc punková „Gutterball“ by mohla vyprávět. Ale nejen ta. Až sem je všechno v pořádku. Kámen úrazu přichází s nástupem válů z roku 2008, tady vážení přituhuje. Nebylo by fér vyčítat zpěvákovi, že nyní zní jak Klaus Meine ze Scorpions. Co mě ale bouchá přes uši, je snaha o zběsilost a tvrdost, která mi ale vyznívá naprosto uměle, asi i proto, že je převálcovaná pozdějším ovlivněním jakousi hardrockovou muzikou, nebo čim. A ta přemíra snahy tenhle dojem eliminovat mě dráždí snad ještě víc. Objektivně třeba podotknout, že špetku umu zaujmout dobrejma momentama v sobě PTCh stále maj, ale jako celek už je to zkrátka někde jinde, takže spojovat tohle se starym materiálem působí poněkud zvláštně a rozporuplně. Kapela nás zde ještě navíc trápí silně přehnanou délkou skladeb. Vrcholem všeho je pak song „One Dead Bee“, kterej je kumšt doposlouchat do konce – slovy klasika: nuda nuda nuda, šeď šeď šeď. Demo 1983 se pak tento nepříznivý vývoj sice snaží zvrátit, ale kvůli mizerné zvukové kvalitě nahrávky se mu to příliš nedaří.

Míň je někdy víc a myslim, že klidně mohlo zůstat u samotného EP (1984) a při troše dobré vůle (nebo nejlépe znovunahrání) i dema z ´83. Pak by se to dalo. Spíš tedy doporučim sehnat si samostatný EP z roku 1984 a budete spokojený. Jako celek bych pak musel tuhle kolekci hodnotit jako takový plácnutí do vody a dodat, že v dnešní době byste mohli utratit prachy za kupu lepších titulů. Byla by ale škoda nechat si kazit chuť po jinak skvělym úvodním EP.