Rabble – The New Generation

O tomhle triu z Auckland City už jsem nějakou dobu slýchal a soudě dle jejich image jsem si za nima představoval rychlej energickej chaospunk, jakej známe od kapel typu The Virus, Global Threat, Cheap Sex a jim podobnejch spolků. Ok, moje chyba, všechno je totiž trochu jinak…

Aby bylo hned ze startu jasno – tohle CD je takovej výběr ze dvou alb („No Clue No Future“ a „The Battle´s Almost Over“) a EP „This Is Our Lives“, a bylo součástí Big Cheese Magazine, číslo 102 tušim. Takže žádná další deska, ale dobrej způsob, jak dostat „to nejlepší“ k většímu počtu lidí.

Hned s prvníma tónama jsem byl celkem překvapenej, melodie a zpěvy, „hospodský“ popěvky po vzoru Dropkick Murphys, střední nenásilný tempo… Ani dál tomu není jinak, dámy a pánové, tohle album je totiž jedna vykrádačka za druhou. Ke zmiňovaným DKM ještě přidáme Rancid a The Unseen a výsledný mix je na světě. Jestli máte rádi tyhle kapely, nejspíš se vám budou líbit i The Rabble, na muj vkus je ale toho napodobování až přespříliš. Možná chtěla tahle kapela ve svý domovině (Nový Zéland) jenom uspět s něčím, co je úspěšně vyzkoušený už někde jinde a co v současnosti zabírá a spolehlivě funguje, možná je to důkaz toho, že i na jednom songu, kde někomu zahostuje známá persona (v tomto případě Mark Unseen na předchozím albu), se dá stavět. Vono to všecko sedí a všecko je ok, ale mě osobně to zní přehnaně prvoplánovitě a uměle, je to zkrátka takový „zmrzlinový“. Jasně, málokterá kapela zní v dnešní době originálně a rozhodně to nejde někomu zazlívat, nicméně aspoň špetka vlastní invence a tváře tam bejt musí – a tady jí není ani za mák. Minimálně je třeba to tý kapele věřit, ale tady já to bohužel necejtim, sorry. Všecko je to prostě příliš okatý.

Prvních třeba 5 válů je ještě po hudební stránce dobrejch, ale zbytek už stejně zapadá do průměrný šedi se snahou trefit se do líbivosti. A když jsem tady poprvé uslyšel dudy, to už jsem se fakt musel začít smát, protože to bylo to poslední, co ještě chybělo, aby se pohár naplnil po okraj 🙂 No nic, abych jenom nehanil, refrény jako u „Carry On“ nebo „Friday Night“ (určitě největší hitovka, kterou bohužel už nějakou dobu nemůžu dostat z hlavy) se prostě líbit musej. Jedinej vostřejší song „Frustrated“ je totální vykrádačka The Unseen – nutno říct, že povedená. Taková „Sick & Tired“ je ten samej případ.

Všeobecně chápu, co se na The Rabble lidem líbí a absolutně nepochybuju o tom, že si najdou hodně fanoušků i u nás, protože jsou jednoduše líbiví a zněj dobře, to nemůžu popřít. A pakliže hodíte všechny ty věci, co jsem psal vejš, za hlavu, a přistoupíte na jejich hru, budete spokojený. Osobně jsem ale toho názoru, že čeho je moc, toho je příliš, a mě zní tohle album jako příliš velkej kalkul na to, abych mu nadšeně zatleskal.

Naživo můžete The Rabble vidět 4. dubna na DANCE OR DIE festivalu v Brně, kde jim budou dělat společnost třeba americký Total Chaos nebo Hat Trickers z Japonska.