Raised Fist – Sound Of The Republic

Po albech Fuel (1998), Ignoring The Guidelines (2000) a Dedication (2002) vydává tahle newschool hardcore partička ze Švédska svoje už čtvrtý album. Raised Fist začínali v roce 1993, kdy se jejich věková hranice pohybovala mezi 16 až 18 lety a v počátcích byl v jejich tvorbě hodně slyšet vliv kapel Gorilla Biscuits, Strife, CIV nebo Youth Of Today. Co se týče názvu, tak ten si vzali z písně „Know Your Enemy“ od Rage Against The Machine, konkrétně z textu „Born with an insight and a raised fist“. Fanoušci Raised Fist byli asi hodně zvědaví, s čím se kapela tentokrát vytasí, přeci jenom od poslední desky se na svět podíval jedinej song („Time Will Let You Go, All Alone And Break“ na kompilaci Heart Attack vol.1) a do kapely navíc přišel novej bubeník Matte Modin, kterýho můžete znát z Dark Funeral. Co naopak zůstalo, je producent Daniel Bergstrand, kterej Raised Fist produkoval i všechny jejich předchozí desky. A co se týče samotný hudby, tak samozřejmě zůstalo u brutality, agrese a zuřivýho zpěvu, kterej má natolik charakteristický zabarvení, že díky němu poznáte tudle kapelu snad kdykoliv (a jestli znáte label Stronghold Records, tak ten vlastní právě zpěvák Alle). V muzice Raised Fist je všechno, po čem dnešní spotřebitel dychtí – tedy hardcore, metal, punk a politický texty. Každej tón tady má svý pevný místo a každej úder do bicích zní, jako by byl přesně naprogramovanej. „Sound Of The Republic“ předkládá celkem 12 skladeb, z nichž v některejch oproti „Ignoring The Guidelines“ (Dedication jsem neslyšel) přibylo melodií v refrénech a očividně se i o něco ubralo na rychlosti. Nebo spíš na ultra-rychlosti, protože rychlej nátěr je to pořád, takže žádnýho znatelnýho odchýlení od osy se rozhodně bát nemusíte. A když tydle severský kluci tu svojí drtičku rozjedou na plný obrátky, musíte se vžít do pocitu hlemýždě, uhánějícího před rozjetou lokomotivou… Nejsilnější kousky jsou podle mě „You Ignore Them All“, „Sunlight“ a „Killing It“, ikdyž vyjmenovat bych mohl i pár dalších. Album je dlouhý tak akorát, než by vám začlo připadat trochu monotónní. A jelikož jsem neslyšel všechny jejich předchozí desky, nemůžu říct, že teď se jedná o tu nejlepší, ale maximálně mě to k tomu svádí…