Restarts – A Sickness of the Mind

Na novou desku Restarts jsme si museli drahnou chvilku počkat, imho je ale tento přístup funkčnější než když kapela chrlí alba jako na běžícím páse, aniž by si k nim člověk měl šanci vytvořit nějakej bližší a hlubší vztah, spíš už je pak berete jako produkty na výrobním páse (… kapely si dosaďte sami). „A Sickness of the Mind“ vychází 6 let po poslední samostatné desce „Outsider“ a 4 roky po splitku s M.D.C. Absťák ukončen.

Tuhle neanglickou partičku z Anglie není třeba představovat ani mladší generaci punks, což už o ní vypovídá samo o sobě. Připočteme-li k tomu fakt, že Restarts si i po tolika letech existence jedou prakticky pořád to samý, nekoukaje vpravo ni vlevo, a nehledě na jakýkolvek trendy hudební výstřelky, kterým spousta kapel nedokáže odolat, jedna a jedna dává dvě. No retreat!

Restarts to do vás začnou sypat hned od začátku přesně jak je jejich dobrým zvykem. Říznej a syrovej DIY punk hc s hrubými, řezanými a uštěkanými vokály, o který se dělej všichni tři členové sestavy, což celek výrazně oživuje. Dalším charakteristickým znakem jsou pro tuhle kapelu „dirty ska“ pasáže (popis „zlý ska“ je mimochodem docela trefnej, heh), jejich výskyt je ale na nový desce vyloženě symbolický (snad dva vály), takže jestli jste na tý „two-tone“ punk špíně ulítávali, mrkněte radši po Mouth Sewn Shut.

Nový album mi asi víc než který předchozí často evokuje starý dobrý Antidote. Ať vezmeme v úvahu „Contamine the World“, „On Your Own“ a hlavně pak třetí „Independentzia“, která zní jako by jim z jejich holandskejch prdelí vypadla. Vážně. Přidej říz a pružnost alá Grimple a špinavost Fleas & Lice a už si jen můžeš nechat šmakovat. Punk jak řemen se vším co k tomu patří (tím myslim třeba texty). Mimochodem, když jsme u tý „nezávislačky“, tu parketovou mezihru má na svědomí baskickej hudební nástroj Txalaparta, na kterej si zahostil Ibon – bubeník londýnské antifašistické Oi! kapely Bottlejob. Ostatně na slavnou anglickou Oi! čtverku si můžete nostalgicky zavzpomínat třeba u songu „Clone Town“, kterej z něj hudebně čerpá.

Hlavně ze začátku jsem se nemohl zbavit dojmu, že bych si desku určitě dokázal představit kratší, aby se vešlo do tý půlhodiny a nestačilo ztratit údernost. Třeba předposlední „Sheep“ by mohla mít úplně v klidu o minutu míň, byť jí považuju za jednu ze tří nejlepších fláků na albu. Postupně ale tenhle dojem mizel a prakticky ho utíplo zjištění, že kdybych měl ukázat prstem na konkrétní vály, který vynechat, asi bych si nebyl tak jistej v kramflecích. Navíc, asi jen George Alexander Louis, jehož narození bylo prý největší událostí ve světových dějinách jak se nám snažila vnutit některá britská média, tuší jak dlouho zas budeme na další desku Restarts čekat, takže proč si jí pořádně neužít. I zde se pochopitelně dočkáte závěrečného coveru, kterým je předělávka songu od The Creation z roku 1967, byť jí pravděpodobně budete znát spíš v podání diskotékových es Boney M (a zase mám před očima ty jeho taneční kreace, fuf). Aby se kruh kompletně uzavřel, grafiku (ta středověká kresba v bookletu je hodně povedená) má na svědomí tradičně basák Kieran (další jeho práce viz www.plunkart.com).

Po neslaném nemastném „Outsider“ si Restarts napravují reputaci a opět se hlasitě hlásí o status hrající legendy, a to z mýho pohledu hlavně skrze jejich přístup, neústupnost, zarputilost a zatvrzelost v tom co dělaj. Vyšlo u No Label Records, u nás seženete např. v distribuci PHR.