Sainte Catherines – Dancing For Decadence

Psát recenze na kapely, který člověk nezná a ke kterejm nemá žádnej vztah, je vždycky těžší… ale zkusim se toho zhostit co nejlíp. A koukám, že tadle kapela není zas tak nová a neznámá, jak jsem si myslel – za sebou má už totiž 2 alba, jedno EP a 2 splitka (s Fifth Hour Hero a Whiskey Sunday). Koncem března 2006 pak u Fat Wrecku vychází jejich v pořadí třetí deska s názvem „Dancing For Decadence“. The Sainte Catherines pocházej z kanadskýho Montrealu a hrajou od roku 1999, v současnosti v 6-členné sestavě (zpěv, basa, bicí a 3 kytary!). Když jsme u sestavy, snad každej člen je začleněnej do nějakejch dalších aktivit, např. kytarista Fred je zaměstnán na plný úvazek u Greenpeace, druhý kytarista Marc má vlastní domácí hudební studio, basák Pablo pracuje v nejznámějším montrealskym punk shopu, atd. (krom toho hrají někteří členové TSC ještě ve vedlejším projektu, nazvaném Yesterday´s Ring, stylově se jedná o country / western a na jejich show bývá prý v Montrealu tradičně vyprodáno). Na fotce v bookletu vypadaj stylově jak členové Converge, na první pohled zaujme zpěvák, kterej má na hrudi vytetovanou hlavu koně v podkově, nasazenej zhulenej úsměv a na rukou „leopardí“ chňapky …. tak co od týdle kapely mám čekat? Stáj Fat
Wreck ale nenapovídá, že by se mělo jednat o ňákej velkej nářez … kapela se sama sarkasticky označuje jako „když se Motley Crue koupou s Tragedy, zatímco Hot Water Music diskutují s Leatherface o stavu punk rocku“ – zajímavé 🙂 No je fakt, že hudební škatulka opravdu nebude nic jednoduchýho, je v tom cejtit hodně stylů, ale snad by se to dalo popsat jako energickej melodickej punkrock (ne ale zas tolik, jak jsme u dost fatwreckovskejch titulů zvyklí, todle je víc do hardcore) s velkym drajvem – ty tři kytary se musej zákonitě někde projevit – možná se i nabídne částečná podobnost kapelám typu Lawrence Arms, již zmiňovanýma Hot Water Music nebo Avail. Album jede celý prakticky pořád ve stejnym svižnym tempu, který kapele zřejmě sedí nejvíc (aspoň soudě dle několika málo pasáží, kde se rychlost mění) a musim říct, že čim víckrát to poslouchám, tim víc do toho pronikám a fakt se mi to začíná líbit. Většina z 12 válů se svou délkou pohybuje mezi 2 a 3 minutama a často jsou charakteristický už svejma nezvykle dlouhejma názvama. Deska si drží po celou dobu takřka konstantní úroveň (a zrovna když mě zhruba kolem 9., 10. válu začlo připadat, že album začíná trochu stagnovat, vyvedla mě kapela z omylu a vytáhla z rukávu tajný esa v podobě závěrečnejch dvou pecek) a štávu to má, fakt jo, to se klukům nedá upřít. Kreslenej booklet obsahuje texty a jestli tydle styly nějak aktivně posloucháte, tak si určitě v hodnocení připiště ještě ňákej ten bod navíc.