Satanic Surfers – Back From Hell

Typ: CD
Rok vydání: 2018
Label: Mondo Macabre Records
Délka: 30:00
Autor: phobia79
Hodnocení:
Odkaz: LINK

Tohle album je takovej postpubertální splněnej sen. Takže pokud je vám jasný co bude následovat – radši to ani nečtěte dál. Samozřejmě půjde o nekritický pohled na jednu z mých oblíbených kapel v melodickém skate punk stylu (ano fuj, hanba mi – poslouchám totiž i tohle a nejen to, kdyby jste jenom tušili!). No ono možná, že kdybyste tuhle kapelu nějak předem prolustrovali hned by ji podle mě ani kovanej cruster nezavrhnul. Současní členové Satanic Surfers totiž současně působí či dříve působili v kapelách jako Ursut, Kontrovers, Intensity, Sista Sekunden, Knaegt atp. A takovej frontman jehož jméno je Rodrigo Alfaro. No ha! No haha! Jenom vyjmenovat v čem všem měl prsty anebo jakoukoliv jinou část těla by vyšlo na hodně hustě popsanej arch papíru. Tak jenom tak telegraficky ju? Labely Putrid Filth Conspiracy, Blood Harvest Records. Kapely Ursut, Sewn Shut, Left In Ruins, Intensity atd. atd.

Teď trochu těch historických faktů. Kapela byla založená již v roce 1989 a více či méně aktivní byla až do roku 2007, kdy to na nějakou dobu zabalili. Každopádně ke znovuzrození došlo až v roce 2014 a to kvůli pár koncertům na velkých festivalech. První oficiální nahrávka po obnovení činnosti vyšla právě až v letošním roce. Vlaštovkou byl singl „The Usurper“, no a na tuhle návnadu jsem se po letech opět chytil i já. Páč ono jako by žádnou pauzu od roku 2007 neměli, pánům je už hodně přes 40 a pořád to umí sakra rozbalit. Tudíž album s příhodným názvem „Back From Hell“ bylo po tomhle singlu takovou mega třešní na dortu (poleva by pro mě byla, kdybych je mohl vidět naživo …). Deset válů přesně v tom stylu, kterej prakticky vržou po celou dobu existence. Melodický rychlejší punk alá Pennywise, No Fun At All nebo Millencolin. Btw. odbočka – všimli jste si kolik kvalitních kapel tohodle stylu (tzv. skate punk) pochází právě ze Švédska? Mazec.

Jdeme ale už konečně přímo k nahrávce. Takže 10 válů a pravděpodobně nejtvrdší album, které kdy Satanic Surfers nahráli. Haha. Dobrý co? Tam kde se reuniony potýkají s vyměklostí a nedůvěrou (mnohdy oprávněnou) svých původních fans, tak takhle partička ve finále po pauze přitvrdí. Přímočařejší, ale stále melodické vály, hrubší zvuk, méně sborových zpívánek, ale přesto se znatelným odkazem k předchozím starším nahrávkám. Já osobně to přisuzuju tomu, kde jednotliví členové v mezidobí působili nebo stále působí. Tohle fakt není reunion propešlejch fotříků s bříškem, který se po x letech zvedli z gauče, když zjistili, že by jim to mohlo hodit nějakou kačku. Navíc se Satanic Surfers neupsali žádnému labelu a všechny nahrávky, které jim po obnovení činnosti vycházejí či se teprve plánují si vydávají strikně sami pod vlastním labelem. V dnešní době takřka neuvěřitelné.

Takže, honem do sklepa oprášit prkna nebo si koupit novou fošnu (stejně jako já) a fofrem do nejbližšího skate parku. Se trochu ztrapnit, že ano. Deset čertů z deseti!

Tracklist:

The Usurper

Catch My Breath

Self-Medication

All Gone To Shit

Ain't No Ripper

Madhouse

Going Nowhere Fast

Paying Tribute

Pato Loco

Back From Hell