Suffer The Pain – Hellbound

Současné nevlídné a sychravé počasí přímo nabádá pustit si něco od podlahy, v tomto případě řádně zetlelé a prolezlé červy, po které se právě prohnali jezdci apokalypsy. Stále mám v živé paměti tu toliko autentickou hnilobu sálající z předchozího LP (recenze) týhle švédský party. Pochopitelně zde tedy zafungovala značná zvědavost, jestli nastolený trend dokáže udržet na podobné úrovni. A hned v úvodním odpichu mě najíždí vzpomínka na první kapitolu Mignolovo-Goldenova Baltimore, v níž hladem a únavou vyčerpaní, deštěm a strachem zdecimovaní vojáci, plazící se o jedné temné noci zabahněnými zákopy uprostřed První světové, museli kromě odhodlaného nepřítele čelit i nadpřirozeným jevům. Tohle by nebyl špatný soundtrack, takže jak správně chápete, všechno je jak má být. Tady nevysvitne slunce jak je rok dlouhej.

Suffer The Pain chutně kombinují punk a d-beat s death metalem, přičemž časy pouhých čtyř skladeb z celkových deseti přesahují dvě minuty. Čímž chci naznačit, že se to pořád drží staré dobré punkové tradice, stejně jako celkový zvuk, který nikomu nemaže med kolem úst hraním si na metalové kompozice a „velký“ zvuk, natož abyste mohli očekávat nějaká vytuněná kytarová sóla. Tohle je pořád punk, byť v surové podobě temné až za hrob. Když si poslechnete skladby jako „Atra Mors“ (ne nezní to jak album Evoken, no ikdyž ten zpěv…) nebo „Predator“, je to jak zhudebnělý Lovecraft, skladby jako „Wasteland“ i díky textu navozují atmosféru McCarthyho Cesty nebo Mad Maxe, kde se ale místo písku kloužete po ledě. V jednu chvíli má d-taktová poloha sílu bořit skály, v druhé už tam kytara vystřihne deathový riff ostrý jako břitva zařezávající se do promrzlé pokožky. A je úplně jedno, jakou rychlost kapela zařadí, protože jakoukoliv to drtí.

Zvuk je oproti „Midnight Sacrifice“ přeci jen méně dřevní, což se projeví hlavně na bicích. Po tom se mi paradoxně trochu stýská, ale těžko to nahrávce vyčítat – obzvlášť když syrový dojem veskrze zůstal zachován. Za plus se dá naopak považovat kratší minutáž (o 4 skladby a 8 minut) a narozdíl od minule také přiložení textů. Snadno také může vzniknout dojem, že nové album pomrkává po tom d-beat hardcore víc než tomu bylo ještě nedávno. Už dříve tito černokněžníci vypustili trojici videoklipů, kterými se můžete navnadit, konkrétně tedy k písním „Exist? Die!„, „Black Sky“ a „Hellbound„.

Pokud tedy máte chuť na něco řádně temného, bahnitého a v tom nejlepším slova smyslu primitivního, a zároveň rádi zůstávate namotaní do punkových kořenů, Suffer The Pain skvěle kombinující energický punk s metalovou temnotou mohou být skvělou volbou. Vyšlo na kazetách a CDs, vinyl vyjde u Phobia records a to nejspíš někdy v době, kdy se tohle nevlídné a sychravé počasí začne zase po létě vracet…