Totalitär – Vi Är Eliten

Bruce Roehrs z MRR jednou napsal: „Pakliže se vám nelíběj Totalitär, nemůžete v sobě mít punkovýho ducha“. Můžeme sice polemizovat, že svět není jenom černobílej, ale na druhou stranu, kdo tohle tvrzení bude vyvracet?

V punkovejch (natož pak v crustovejch) kruzích tuhle švédskou legendu netřeba vůbec představovat a jakákoliv recenze je tady naprosto zbytečná, prostě by stačilo říct „Nová deska Totalitär!“ a všechno by bylo jasný. Tahle sebranka ze Stockholmu je jednou z nejdéle hrajících a nejproslulejších kapel ze Skandinávie, od roku 1985 má na kontě bezmála 20 releasů (včetně splitek s Dropdead, Tragedy, Autoritär, Dismachine nebo Disclose) a přesto je „My jsme elita“ jejich teprve třetí full-lenght album! A zřejmě taky poslední. Po sérii rozlučkových koncertů ve Švédsku a USA v roce 2003, se totiž rozhodli nahrát ještě jedno poslední – a už teď můžu říct, že tahle deska je totální pecka a určitě jeden z nejžhavějších kandidátů na album roku. Je třeba psát ještě něco dál? Asi ne, ale budu: 17 válů stejně řádícího d-beat hardcore punku jako vždycky předtím, s tím stejně naštvaným zpěvem, kterej tuhle kapelu neomylně charakterizuje a definuje, stejně parádní d-takt tempo bicích, stejně jednoduchý ale fantastický scandi kytary a stejně odvážný politický texty. Zkrátka přibývající věk Totalitär rozhodně na síle neubírá, spíš naopak. Všechny fláky jsou si podobný jako vejce vejci a přesto každej dýchá svým vlastním životem a každej tě vezme, ani po dohrátí nemáš dost a pouštíš si to všechno zas od začátku, je to jako droga. Kdo má takovýhle kouzlo? Moc takovejch kapel prostě neni, spočítáš je na prstech jedný ruky. Zkrátka co vál, to pecka. Možná je to neustálý pouštění dokola i takovým tím psychickym oddalováním konce, o kterym víš že přijde, ale chceš se mu vyhnout, chceš ho oddálit jak to jen jde. Když se album blíží ke konci a ty si uvědomíš, že nic novýho už od Totalitär nejspíš neuslyšíš, že už zbydou jen vzpomínky, musíš potlačit slzičku a tiše vzdychnout. Ale třeba bude všechno jinak, pořád jim to sype, pořád sršej neuvěřitelnou energií, opět nahráli fantastickou desku, tahle kapela zkrátka do šrotu nepatří.

První press vychází v luxusním gatefoldu v oldschool stylu, evropskej press maj na svědomí lidi z Communichaos Records. „Vi är Eliten“ tě prostě dostane a jestli je tohle opravdu jejich poslední album, pak se loučej víc než důstojně a tahle deska je absolutním zrealizováním rčení „v nejlepším skončit“. A nic na tom nezmění ani překlep na boční straně obalu CD, kde z kapely udělali lháře (Totaliär) – nebo nám to něco naznačuje? 🙂 Nechme se překvapit, každopádně za tuhle práci tleskám a hluboce se klanim…