Ucházím – Edice 15 – Separace průtokových poznatků

Tak tahle kapela se mi dlouho nějak vyhejbala. Nebo já jí? Je to fuk, teď držim v ruce jejich nový CD a musim říct, že takhle originální dílko jsem už dlouho neslyšel. Úvodem již tradičně nějaký to stručný představení: Ucházím hrajou už nějakejch 15 let a tohle je jejich už pátá řadovka. Pocházej z Prachatic a nemůžu nezmínit ani fakt, že v jejich řadách hraje i kytarista Gride.

Jak je již patrný z úvodu, s jejich předešlejma albama bohužel nemám možnost srovnání a hlavně proto jsem byl po prvním poslechu tohodle CD celkem vykulenej a v rozpacích. Muzika Ucházím je totiž v našich kruzích celkem neobvyklá a rozhodně se nejde spokojit jenom se stručným označením hardcore punk – tenhle termín je v tomto případě zkrátka nedostačující. Řekl bych, že jednotliví členové maj hodně širokej záběr hudebních inspirací a v jejich tvorbě se to pochopitelně odráží. Ucházím se navíc nebojej experimentovat, což ve finále dotváří pestrou směsici muziky s originálními hudebními postupy. Vlastně si nevybavuju žádnou kapelu, která by tady hrála podobně. A ačkoliv bych se po delší úvaze jen velmi nerad pouštěl do podrobnějších rozborů toho, co všechno je v tom slyšet, alespoň okrajově naznačím, že v mezihrách najdeš všechno od F.P.B. až po Psí vojáky! Jo, fakticky, nemůžu si pomoct, mezihra v songu „Běžci“ hovoří jasně. Ale pozor, jako celek zní všechno tvrdě a energicky a pořád je to ten hardcore punk, ve kterým se léta hraní projevujou na profesionálním výkonu jednotlivejch členů, a ve kterým rozhodně není nouze o přišlápnutí plynu! Nemalej vliv na tyhle řekněme experimentální výlety maj (kromě výbornejch kytar, bicích, ale i basy!) zpěvy: ty jsou tudle afektovaně naštvaný, jinde maj zas nádech poetický recitace. V některejch momentech jsou vytvarovaný do dojmu absolutního zoufalství, o chvíli pozdějc už jsou výhrůžný a absolutně šílenecký. Ucházím dokážou přitvrdit, ale i šikovně pracovat s melodiema. Kdybych měl vypíchnout nejlepší momenty alba, určitě zmínim zběsilej začátek songu „Běžci“ (ty sypačkoidní bicí v kombinaci s kytarama jsou prostě supr), vlejzavej refrén válu „Hrajeme hru rychlá smrt“ nebo trochu překvapivě vsazenou koncepci melodií v „Nutný zlo“.

Celkem to máme 10 válů (+ dva bonusy) a navíc pak multimediální přílohu v podobě fotek ze studia a videoklipu k válu „Slečna s psíkem“, kterej vyšel na albu „Zpěvy Ippolitovy“ v roce 2003. CD se pyšní bravurním zvukem, jedná se ale o složitější muziku než jsme u HC punku obvykle zvyklí – nedoporučuju hodnotit po prvním poslechu, na tohle je potřeba víc času, víc se zaposlouchat, dát tomu víc šancí. A jestli tě už nebavěj ty tisíckrát omletý hudební postupy, máš chuť na něco trochu jinýho co nedokážeš třeba přesně definovat, a i přesto miluješ energickej hardcore a punk, zkus Ucházím. Třeba právě todle je vono…