Unhold – Gold Cut

Ve Švýcarsku se nehraje pouze rozjuchaný 77 punk, garáž rock nebo psychobilly a tihle pánové jsou toho zářnou ukázkou. Down tempo stoner/sludge metal s hardcore feelingem a poměrně značným počtem jemnějších kytarových pasáží. Musím říci, že hudebně se kapela od předešlého alba posunula velice kupředu a po technické i zvukové stránce patří na roveň většiny kapel z Hydrahead Records či Relapse Records. Hlavně první polovina desky obsahuje pěkných pár skvělých momentů, především úvodní „Big Slice“, která je parádně vystavěná s velice silnou gradací. Následující „Time won’t tell“, postavená na kytarovém nápadu, za který by se nemuseli stydět ani Neurosis ve svých nejlepších letech, gradující do monstrózního konce, se stala po několika posleších mou s náskokem nejoblíbenější skladbou z téhle desky a v podstatě nemá chybu. Zbytek desky už trochu postrádá grády a spadne do trošku kolovrátkového opakování již řečeného, ale to je ostatně i jeden z atributů tohoto stylu, navíc je to třeba spíše jen můj pocit. Některé z riffů lehce evokují mou oblíbenou kapelu 16, ale Unhold jsou spíše postavení na technické stránce věci, profesionálním metalovém zvuku a kontrastech lehčích a brutálních pasáží. Není to ta esence v podstatě jednoduše rock-n-rollové údernosti, špinavosti a prostého bezvýchodného zla, které sálá z nahrávek 16 nebo třeba EyeHateGod. Nutno říci, že zvuková stránka věci je opravdu precizní, stejně jako stránka muzikantská, jen tu asi postrádám nějakou třešničku na dort. Tahle nahrávka možná více osloví publikum preferující čistě metalový či moderně hardcore metalový aspekt věci, což je v pořádku, akorát můj úhel pohledu na tenhle styl je asi trochu jiný. Možná je to tím, že ti Unhold jsou stále v podstatě takoví hodní kluci a ty bubáky na nás dělaj jen tak jako, ale o tom se zkuste přesvědčit během jejich nadcházejících českých koncertů v rámci evropského turné.