Unseen – Internal Salvation

Boston, další ze zásadních měst americký scény a nejen v posledních letech. To, že právě odsud The Unseen pocházej, má bezpochyby zásadní vliv. V jejich muzice je cejtit jak energie a šmrnc starejch bostonskejch HC kapel, tak i duch punkáren typu Global Threat, ale i cit pro melodii po vzoru Dropkick Murphys. A díky těmhle základním elementům si je může oblíbit příznivec jakýkoliv z těhle odnoží. A proto jsou Unseen v posledních letech tak populární. Ale nejen to. Tahle pětice funguje jako zářnej příklad toho, jak si kapela dokáže i přes začátky ala „kopie“ dalšího tisíce kapel vyšlapat svou vlastní cestičku a dovede se vypracovat ve svý podstatě v originální hudební pojetí. A tím se situace samozřejmě obrací, Unseen už nekopírují nikoho (maximálně na posl.deskách sami sebe), naopak tuny dalších začaly kopírovat Unseen. Na jejich deskách je navíc ukázkově vidět, jak se k současným soundu postupně propracovávali, jak se jejich muzika měnila a hlavně vyvíjela, bez jakejchkoliv diametrálních skoků, tenhle vývoj je postupnej a naprosto čitelnej.

Album „Internal Salvation“ pokračuje v tradici předchozích dvou desek. 14 skladeb streetpunku povětšinou v rychlejším středním až rychlym tempu, ovlivněný hardcorem i skatepunkem, do toho Markův charakteristickej vychraptělej vokál a silný singalongy (nejzřetelnější v „Let It Go“ a „No Direction“). Podobu najdeme i ve skutečnosti, že oproti jejich prvním albům tohle není na první poslech tak jasně čitelný, tak předvídatelný – je zkrátka potřeba víc poslechů, aby se člověku dostalo pod kůži. Ale s jídlem roste chuť a s přibejvajícím počtem poslechů i líbivost týhle desky. Zdá se, že oproti dřívějšku zase o něco přibylo melodií, čehož důkažem jest hlavně pátá „Torn And Shattered (Nothing Left)“, kterou si každej ze členů evidentně vychutnává. Druhá půlka je pak o něco rychlejší než ta první, což je jenom dobře, protože album pak nespadá do stereotypu, naopak to působí jako příjemný oživení. I zde se dočkáme coveru, tentokrát v podobě songu „Talking Bombs“ od raný bostonský HC kapely Freeze – otázkou pak je, jestli i tentokrát v jinejch verzích něco nepřihoděj (například loni byla japonská edice obohacená o cover Black Flag). Co se týče textový části, tak zde je oproti předchozímu „State of Discontent“ (kterýmu se hudebně dost podobá) znatelnej jeden z výraznějších rozdílů: zatímco „SoD“ používalo jako svůj ústřední námět téma válek a společnosti bojující sama se sebou, „Internal Salvation“ si spíš klade otázky a těma se zabejvá, ale nikterak křečovitě nebo frázovitě, na to už jsou Unseen moc daleko. Koneckonců bude asi zajímavý sledovat, jestli stejně jak jejich městský kolegové z DKM začnou pronikat i za hranice punkový subkultury.

Co se týče diskografie kapely, tak album „Anger And The Truth“ zůstává z mýho subjektivního pohledu i nadále nepřekonaný. To ale nemění nic na tom, že „Internal Salvation“ je skvělý album, který opět nabízí standart The Unseen. A ten je dost vysoko. Naživo se budeš moct přesvědčit už 18.listopadu v pražskym Futuru. Jak je u Hellcatu dobrým zvykem, CD vychází jako digipack.