Voodoo Glow Skulls – Southern California Street Music

Dobrý kapely na Victory Records bys v poslední době hravě spočítal(a) na prstech jedný ruky … a možná by ti ještě pár prstů zbylo. A Voodoo Glow Skulls rozhodně patřej mezi ně.

Asi každej má rád ty kapely, u nichž platí jedna zásadní věc: nikdy si je nemůžeš splíst s žádnou jinou. To platí 100% i tady, protože VGS si dokázali vyvinout nejen vlastní charakteristickej sound, podle kterýho je vždycky musíš poznat, ale i styl. Označení ska-punk tady tak úplně neplatí, protože na celkovym projevu VGS se měrou vrchovatou podepisuje i hardcore (těžký kytarový riffy), stejně jako latinská hudba. V kombinaci s textama často ve španělštině to pak vytváří neopakovatelnou ingredienci zvuků. Co ale kapelu nelítostně tlačí dopředu, je kromě energie obzvlášť prvotřídní dechová sekce, která VGS dodává punc jakýhosi rošťáctví – k tomu si přičti jedinečný kreslený loga a neodmyslitelnej artwork, znázorňující povětšinou kostry s trumpetama, lebky s mexickejma kloboukama a piráty, který si rozhodně nečmárali xka na ruce… v zahraničních médiích tomu často řikaj horn-punk nebo těžkotonážní latino-americkej ska-punk, já dávám přednost označení pirátskej latinoamerickej trumpet-core. A rozhodně se bráním jejich neustálýmu srovnávání s Mighty Mighty Bosstones, který mi přijde značně vedle a nikdy jsem jej moc nechápal. VGS hráli přece vždycky o dost tvrdějc, rychlejc, zkrátka je v tom cejtit ten hc punk, kdežto MMB vždycky spíš inklinovali k tradičnímu pojetí ska nebo two-tone.

Ale teď už k samotnýmu albu, který je už jejich osmou studiovkou. A pochopitelně opět nahranou ve vlastním studiu a ve vlastní režii. Základní stavební kámen šestičlenné sestavy, soustředěné kolem tří bratří Casillasových, tvoří kytarista Eddie. Nejen že v jeho domově se ono Dogrun studio nachází, Eddie zároveň skládá většinu muziky, dokonce i textů a taky se zde postaral o produkci, engineering i mixing. I na tomto albu (podobně jako u posledního „Addición, Tradición y Revolución) VGS pokračují ve zpomalení oproti dřívějšku, většina skladeb se nese ve středním / svižně rychlym tempu a vyloženě rychlejch punkovejch pasáží si užiješ spíš občasně v mezihrách. Ale pořád je to svižná muzika, která slušně odsejpá, bez toho by to nešlo. Mezi 12 songama tentokrát není žádná předělávka, kreslenej obal ale nechybí ani tentokrát. Co se týče textů, ani tady se nic nezměnilo a najdeš tady jak vály s vážnějšími, až sociálně-politickými texty (Morning Aid Raid Sirens, When The World Stops Turning, Say Hello To My Little Friend, While My City Sleeps, Discombobulated), tak s tématy poněkud odlehčenějšího rázu (Exorcism, Dancing On Your Grave). Abych ale jenom neslintal a bezhlavě nechválil, nějaká výhrada by se našla. Tentokrát jsou tuším poprvé všechny texty v angličtině a kdo slyšel VGS zpívat španělsky, což bylo dřív hodně často, ten mi dá určitě za pravdu, že to tomu dodávalo zas úplně jinej rozměr a bylo to to pravý ořechový. Škoda, snad se k tomu příště zase vrátěj. I tady mě příjdou nejlepší ty nejrychlejší vály, zrychlení přichází až na vyjímky spíš v závěru, což je nadruhou stranu lepší, než kdyby album postupně zpomalovalo. Ale víme, že VGS uměj zrychlit pořádně, bohužel už toho poslední dobou nevyužívaj tolik, co dřív.

Zkrátka Voodoo Glow Skulls si pořád držej svůj standart, určitě už nahráli povedenější alba (Baile de los Locos, Steady As She Goes), nicméně pořád je to supr muzika. Bohužel je to taky jedna z mála kapel, která u nás ještě nikdy nehrála, přestože Evropu brázdí celkem často. Je to strašná škoda, naživo to musí bejt ďábelská jízda.