Zeměžluč – MMXX

V rozmezí dvou let vychází další nahrávka etablovaných punkových harcovníků Zeměžluč. Stejně jako poslední CD „Kolik a komu?“, tak i novinka „MMXX“ si drží svůj, až obdivuhodný standard, a opět nemám pocit, že poslouchám něco vyčpělýho, vysublimovanýho. Zeměžluč ale nepřekvapila, tak jako název jednoho ze songů, i já v tuhle kapelu pořád „Věřím“. A jsem vlastně naprosto nadšen a mám obyčejnou radost z poslechu, z textů, i z Šotyho komentářů k textům. Být mature vždy neznamená rezignaci na ideály a myšlenky.

Fakt mě to baví, jako mě bavilo „Kolik a komu?“ a hlavně „Hledání“. „Systém kanibal“ už beru jinou optikou, protože to jsem zčerstva vnímal jako teenage punk. A krásně se na to vzpomíná a taky je to super deska.

Hned úvodní „MMXX“ na první poslech zaujme krásou a rozmanitostí češtiny, kdy jsem se musel pousmát nad slovem „chcou“. Krása distance pouhých pár kilometrů. Rozhodně ale nechci říct, že to ubírá muzice. Možná právě úvodní skladba mi nejvíc připomíná „starý časy“ a Zeměžluč v „nejklasičtější“ podobě. O „Věřím“ už řeč byla, patří k těm nejmelodičtějším věcem. Kytarová vyhrávka mi úplně připomíná Bad Religion v polovině 90’s a je to veliký kompliment. Další věc, která vyčnívá několika aspekty je „8016“. Hrubší hlas než je ten Šotyho (Barmy) zpívá tuhle věc a občas přechází až do falešnosti a krásně to koreluje s tím, o čem to je. Docela dost mě to baví. Zní to fakt dobře. To samý o pár písní dál a dává to desce zvláštní kouzlo, společně s dalším Šotyho silným refrénem. „Ty víš, že lidi jsou stejní. My lidi jsme stejní.“

Ne, není to veselá nahrávka, od toho tu Zeměžluč nemáme. Ale pokud máš rád archetypální východoevropský punk s nenápadnýma, ale silnýma melodiema a refrénama, nemůžeš šlápnout vedle. A ty to stejně víš, jako to vím já. Třicet šest let na cestě. Marně vzpomínám na podobně starou kapelu (a služebně i daleko mladší), ke který bych choval takovou míru respektu. „MMXX“ sice postrádá na první dobrou tak silnou věc jako byla „Snad“ na poslední nahrávce. Ale oč latentnější nápady na „MMXX“ jsou, tím víc se prosadí po několikerém poslechu. Třeba závěrečná „Ono se“ by se na přelomu tisíceletí prosadila jako velká punk hymna. Nová Zeměžluč mě moc baví a těším se na koncert.