Boiling Point – Thrash the Railroads

Kolikrát už jsem slyšel od „normálů“, že muzika, kterou posloucháme, je příliš agresivní, vyloženě depresivní či dokonce, že nutí lidi dělat zlý věci. No však to asi znáte, nemusim to rozebírat podrobnějc. V souvislosti s takovejma Boiling Point, chalanmi zo Žiliny, mě ale vyvstává leda tak úsměv na tváři, protože třeba zrovna oni mi dávaj maximálně nutkání nasadit flanelku, otočit kšilt někam směrem k zadnici, otevřít plechovku a naskočit na skejta. A to mi zas tak zlý nepřijde, pravda, moje zdravý koleno by na to asi mělo jinej názor, ale to má smůlu.

Flexi – ničim jinym začít nemůžu. Flexi flexi. Kdy tady naposled vyšlo něco na flexi vinylu (Remek v srpnu, sorry!) ? A kolik kapel před vydáním svý nahrávky diskutovalo nad tim vydat to na flexi? Boiling Point se to díky Adrikově Totalitarism Still Continues splnilo. Malinkej Flexíček váží tři kila šedesát a měří … no vlastně se narodil průhlednej a ve čtvercovym formátu. Je ohebnej a lehkej jak pírko. Tak nedopadněte jako já, když jsem EP vyndal z poštovní obálky a po jeho potěžkání a zohejbání mě napadlo, že je to kurva prázdný 🙂 Neni, je tam, maskovanej jak ten týpek, co po něm šel Dutch (ten co rozhodně nebrousí tužky u FBI).

K obsahu. Jedná se o bootleg demáče Boiling Point, kterej původně vyšel v roce 2009. Já se k němu tedy dostávám až teď a musim říct, že tahle nahrávka si vydání na tomto formátu rozhodně zasloužila. Nyní se k ní snad dostane víc lidí, což bude jedině dobře. Celkem tu máme sedmero špinavejch a energickejch thrashcore sypaček v dost slušnym tempu, z nichž ani jedna nepřekračuje svou délkou jednu minutu. Bod varu, to celkem sedí. Nenechte se zmást úvodem, kterej je vykrádačka Sex Pistols – je to schválně? 🙂 Naživo to asi bude celkem solidní zabijárna, obzvlášť v nějakym malym narvanym prostoru to musí byť ozajstný masaker. Přirovnávat lze ke kapelám typu Common Enemy, byť Boiling Point na to jdou v textech víc vážně (až na vyjímky typu „Napalm Breath“, která je takovým odlehčením o lapáliích veganů, kterejm táhne z huby česnek, hehe). Přihoďme tedy špetku In Defence, Reproach a Deadfall, ikdyž BP jsou o poznání agresivnější a nasranější, na čemž se podepisuje  hlavně forma zpěvu, kterej je uřvanější a afektovanější než v případě posledních jmenovaných. Když jsme u toho, jediný co tam trochu postrádám je třeba zdvojení zpěvů v refrénech, který by tomu myslim neuškodilo, nějakej ten singalong to vždycky dost oživí. Nebrat ale jako výtku, výsledek je olrajt! Ještě bych dodal, že kytarista a bubeník to brousej zároveň v crustových Rotten Ass.

Obal je koncipovanej vyloženě v DIY duchu a minimalistickej, ale v tomto případě, proč ne, vono to tam tak nějak sedí. Vloženej vnitřňák obsahuje texty v angličtině a slovenštině, ve stručnosti: „Wheels on Fire“ a „Little Skate Kids“ jsou o skejtování, „Boston Dream“ je jakousi poctou bostonské HC scéně (z let minulých), „Žilina Fukktown“ vypovídá o tom, jak ve městě místo parků rostou betonový monstra a centra konzumu jak houby po dešti (vzhledem k situaci v Liberci v posledních letech se s tímto textem bohužel 100% ztotožňuju), „Rich Kids“ už podle názvu šije do snobskejch fracků a „Instant Wisdom“ míří taky do černýho – text o tom, jak časopisy (nejen ty) určují směr, kterým se má moderní žena vydat, aby byla „žádoucí a úspěšná“. Jak vypadat, co si koupit na sebe, jaký mít váhy a míry, atd. A jestli vám k tomu všemu nestačí ani přiložená nášivka, dostanete skejtem přes sanici. Víc takovejch kapel!