Cirguz – Tak se sbal!

Mělničtí Cirguz mají na svém kontě druhý vinylový sedmipalec. Na poměry tuzemských punk hrajících kapel vskutku úctyhodný výkon. Oproti předchozímu singlu, který si kapela vydala sama, se tentokráte realizace ujalo vydavatelství Pirate Press a podařilo se na ní nasekat čtyři songy.

Muzika je napsaná podle klasického středně tempového punk mustru, ostatně tak jako předešlá tvorba kapely a ti, kdož Cirguz znají, asi vědí, co očekávat. Co je důležitým aspektem, je textový přesah daleko mimo místní pivně punkový standard. Cirguz tak dík tomu stojí na stejných pozicích jako punk ve zbytku světa, což se o mnoha regionálních kapelách, včetně těch takzvaně „legendárních“, rozhodně říci nedá. Protože přiznejme si, značná část toho, co je v ČR prezentováno v posledním čtvrtstoletí jako místní punk, jsou spíše zrychlené a dětinštější variace na Katapult. Jenže to, co kapelu z tohoto stereotypu vyřazuje a je jednou z jejích zbraní, je v určitých momentech zároveň slabinou. Texty, obsahem velice sympatické, totiž trpí lehčí frázovací krkolomností, možná i dík tomu některé písně Cirguz vyznívají zpěvněji a přirozeněji v akustických a volnějších podobách, kde zpěv není poháněn nekompromisním tepotem bubnů. Ale oni jsou to takhle ti Cirguz, jak je již mnozí znají a oproti starším nahrávkám i v tomto ohledu kapela udělala veliký skok vpřed a tohle je jednoznačně to nejlepší, co dosud tihle mělničtí punks vyplodili. Zpěv se posunul o několik tříd výše a zvuk nahrávky konečně vybředl z místního zvukového „bandzone“ stereotypu. Navíc písně jako „Ve spárech kmotrů“ jasně a trefně komentují současnou chmurnou atmosféru v zemi, ve které žijeme, naštěstí bez snahy o pseudo intelektuálské plky. Nahrávka jako taková je přirozeně energická a povedlo se na ní přenést do drážek autentické živé vyznění celku a třeba třetí „Blues černýho kafe“ by klidně mohla zapadnout na nějakou kompilaci jihokalifornských kapel, vydávajících na Hostage Records.

Sympatická deska od začátku do konce.