See You In Hell / Crow – split

Malý test na úvod: Crow – See You In Hell je: a) cynická narážka na tragickou smrt Brandona Lee při natáčení filmu Vrána, b) společná deska dvou hlučných hudebních těles z Tokya a Brna.

První stranu okupujou japonci. Crow patří mezi nejzvučnější jména tamní hardcore scény, tahle kapela si za dobu své existence stihla udělat nemalé jméno i mimo zem vycházejícího slunce, koneckonců valej to už někdy od půlky 80.let. Jejich set začíná heavy metalovou předehrou, která hned naznačí, jaké proudy se v následujících minutách budou slévat dohromady. Úvodní kytarová vyhrávka vás pak provází celým zbytkem válu a stále mám v živý paměti, jak mě na první poslech tahle skladba nikterak neoslovila. Po pár posleších na ní už ale pěkně ulítávám, ta kytara a ten refrén mě láme! Hitovka jako prase. Druhej song už mě tolik nedostal, je ve volnějším tempu a dovedu si představit, jak u něj mávaj řepou příznivci Amebix a v některejch momentech i Hellshock. Nicméně japonský kapely se daj k něčemu mimojaponskýmu přirovnávat leda tak s těžkym přivřením obou očí, takže tady se nemá smysl pouštět na tenkej led. Všemu dodávaj grády bicí, který obsluhuje Iron Fist, bejvalej bubeník G.I.S.M. Ve výsledku tedy ponurej metalovej japcore crust, nicméně není to zas taková zabijárna, jak by se z tohodle popisku mohlo zdát. Temnějšího rázu to ale je, o čemž ostatně vypovídá už samotnej obal tohodle dílka. K němu se ale dostaneme později.

Nemusím nutně vidět klukům ze SYIH do hlavy, aby mě došlo, že nahráním a vydáním tohodle splitu si splnili další ze svých snů. Koneckonců Mrtvá Budoucnost hrála cover od Crow už někdy v roce 1995 a to asi mluví za vše. Osobně se neřadím mezi fanatické zastánce japonské školy, a možná i proto je mi strana brňáků hudebně bližší – byť jsou SYIH taky nepochybně silně ovlivněný burning spirit duchem, osobně se přikláním k názoru, že v jejich případě už nemá nějakou dobu nad (thrash) hc punkem navrch. Zatím těžko říct, jestli SYIH načali další „novou etapu“ (i album „Útok“ za ní nadneseně řečeno považuju), každopádně zde jsou zase o kus dál. Už v první skladbě si říkám, že Jožka svůj zpěv posunul zase trochu jinam, ostatně je k tomu chtě nechtě tlačen celou melodikou skladby, která je mírně klikatější než dřív (což jí ovšem nikterak neubralo na energičnosti a tahu na bránu!). Druhej vál má mírně crustovější nádech a zejména při nájezdový mezihře vyskakujete z místa a prahnete po tom, aby se to zase rozjelo na plný koule – tyhle momenty mám moc rád. Stejně tak se mi moc líbí to, jak Beňo celou mašinu stále tlačí plnou parou vpřed a jak zde pracuje s přechodama. Jak už jsem psal v recenzi na předchozí album „Útok“, SYIH mě vždycky (nevím proč) bavili z desek víc než na živo a tenhle počin mě v tom jenom utvrzuje. Nemalej podíl na tom má určitě i Jack Control (World burns to death, Severed head of state), kterej jejich stranu masteroval ve svém vlastním Enormous Door studiu. Jako hosté se zde objevuje jihočeská brigáda z kapel Lahar / Gride / Radiolokátor.

Třešničkou na dortu je pak samotný balení desky. Černostříbrnej sítotiskovej obal s kresbama z pera komiksového kreslíře Milana Sodomy, vnitřňáky (stylizované do artworku celého balení) s kresbami a číslem vašeho výlisku, texty od obou kapel jak v rodných jazycích, tak v angličtině (zde snad jediná výtka – že font písma u Crow je poněkud nečitelný – škoda) a v případě SYIH přeloženo i do japonštiny, červený vinyl a jako bonus dvojité DVD s dokumentem o turné brňáků po Brazílii v roce 2007. Na něm se stejně jako v případě předchozího dokumentu z japonského turné podíváme na záběry z cest a koncertů a mrknem i na kapely, které se SYIH sdílely jedno pódium, z nichž si nejvíc užijete Rattus. Řekl bych ale, že předchozí dokument byl přeci jen o něco zajímavější, nicméně i tak je pro našince zajímavý se na tohle podívat a k reportu z posledního čísla Hluboký Orby se obohatit i o audiovizuální vjem.

Celkově nejde hodnotit než vysoko, máme tady další skvěle vymakanej (limit) sedmipalec, kterej rozhodně stojí za to mít, a kterej už dnes nepochybně zaplní další čestný místo ve výkladní skříni českejch labelů.