D.F.C. / Stolen Lives – split EP

Míra alias Phobia Records rozjel novej rok ve velkym stylu a hned na jeho počátku vydal sérii hodně zajímavejch sedmipalců. Jako první si vezmem na mušku splitko východočeských Stolen Lives s brazilcema D.F.C., který teda vyšlo za spolupráce i dalších labelů. Ostatní budou následovat… Na první pohled by se dalo zevrubně říct, že obě kapely hrajou to samý, tedy hardcore thrash dle předepsaných not kapel jako WHN?, Municipal Waste či D.R.I. Máš-li uvedený sebranky rád/a, neváhej. V ostatních případech stejně neváhej.

Stolen Lives maj zatím na svědomí, vynecháme-li účasti na kompilacích, dva demáče (2005 a 2006), split se slovenskými Time Of My Life (2006) a naposledy pak tuze povedený EP „Spal svou vlajku“, na který nyní navazujou. Z hc punkovejch začátků pořádně přithrashovali, nicméně základní stavební kameny zůstaly pohromadě a to je dobře. Výsledek zní výborně. Rychlej thrashující hardcore s řadou rytmických změn, kde všechny nástroje drtěj. Jak společně dohromady, tak každej zvlášť a jednotlivě. K tomu si přičti český texty a ve výsledku to dává jednu z nejlepších současnejch kapel u nás. Oproti brazilskejm kolegům maj navíc značnou výhodu ve znatelně čistším zvuku. Co dodat? Jsem okouzlen!

Druhá strana a legendární D.F.C., který to brousej už někdy od roku 1993. Papírový předpoklady ale často nic neznamenaj a tak se budou muset brazilský tatíci pěkně ohánět, aby vysoko nastavenou laťku zdolali. Pánové se toho ale chopili po svym a drtěj vaše bubínky svou vlastní cestou (ještě aby ne!). Kytara thrashový riffy střídá s hc punkovejma, navíc jsou zde přeci jen drobet silnějc nazvučený bicí (oproti SL, kde hraje prim kytara), což ve výsledku zní o něco míň thrashově, než v případě předchůdců. Zastřenější zvuk se na celkovém soundu pochopitelně taky silně podepisuje, proto zní výsledek víc ploše (nemyšleno ve zlém!), víc plynule, víc jako klasickej hc punk, sic hozenej do thrashe.

Kreslený artworky jsou v tomto případě nezbytnou součástí kabátu, a nejinak je tomu i v tomto případě. Tentokrát se pod tím podepsal Záviš (ten z Liberce, ne ten ze Znojma), kterej hodil svůj styl do thrashovýho prostředí, takže všechno je jak se sluší a patří – toxic! Uvnitř obalu pak najdeš texty jak v původních jazycích, tak v anglických překladech. Limitovaná edice o počtu 30ks vyšla ve spešl ručně číslovanym přebalu a je obohacená o placky a nášivky obou kapel. Thrashcore attack!!!