Fear of Extinction / Makabert Fynd – split EP

Byl to docela napínavej závod s časem, aby tenhle split stihnul bejt venku pro společné tour obou kapel, které proběhlo v letních měsících, a které startovalo v Lipsku a finišovalo na OEF v Trutnově. A ten závod s časem vlastně celou desku docela výstižně charakterizuje, protože by se o ní dalo stručně napsat: krátce, rychle, úderně! A protože pod svícnem bývá největší tma, i na další z řady Phobia Records titulů u nás vychází recenze paradoxně s mírným zpožděním.

Není tomu zas tak dávno, co jsme Fear Of Extinction představovali. Dneska už je něco takovýho naprosto zbytečný, o čemž asi nejlíp vypovídá jejich nedávný rozhovor pro MRR. Přestože pořád patřej mezi mladší koníky v domácí stáji, za tu krátkou dobu svý existence se stihli natolik vyhrát a vybrousit, že už se určitě naučili i psát správně vlastní název. V recenzi na debutové EP jsem zmínil, že tahle kapela nám roste přímo před očima a jsem rád, že stav zůstává defacto nezměněn i zde a žádný usínání na vavřínech se nekoná. Dokonce mám tendence napsat, že na tomdle splitu jsou v lepší formě než kdy předtím, ale … nenapíšu to. Co si ale asi neodpustim je zmínka o tom, že příchod Chosého byl pro tuhle bandu požehnáním, protože bicí to tady neskutečně táhnou (aniž bych se chtěl jakkoliv dotknout ostatních) a celá ta mašina sype ultra nakopávajícím stylem. Co se týče sestavy, nahráno je ještě s Kanárem za basou a druhou kytaru zde nově obskakuje Síba (ex-Intestacy). Čekej špinavej, primitivní, hrubej, kolovrátkovej ale destruktivní d-beat, sypanej frontálně přímo na solar, brusku bez kudrlinek ve stopách mistrů stylu (anglie / švédsko / japonsko), kde klišé střídá klišé a kde si jsou jednotlivý válce podobný jako vejce vejci, ale s fajnovym zvukem, v nemž nemáš sebemenší problém s orientací (nemyslim sexuální, narážim na to Japonsko). Jediný co bych FOE popřál do budoucna je, aby se jim dařilo přenášet energii ze svejch nahrávek do všech koncertů co odehrajou, protože to se ještě ne vždycky v plné míře podaří. A tahle nahrávka drtí případné pochybovače na padrť. D-beat tady samozřejmě pár kapel pořád srdnatě valí, přesto troufám vsadit veškerej merch Phobia Records, že FOE mezi nima vždycky spolehlivě poznáte. Total fucking destruction!

Makabert Fynd ze země, kde má todle štýlo nedobytnou základnu. Hned po prvním hrábnutí do strun ti projede tělem pach švédskýho hardcore / raw punku jako zásah elektrickym proudem. Tohle se prostě nezapře. Käng rozbuška exploduje v punkovějším a dalo by se říct i ždibec melodičtějším duchu a jak jsem si během první strany řikal, že tomudle nic nechybí, u druhý strany aktualizuju na „ne, teď už tomu nic nechybí!“. Tahle kapela ze Stockholmu to drtí od r. 2008 a po prvním poslechu těžko někoho překvapí, že v sestavě najde lidi z Totalitär / Krigshot (jeden ze zpěvů) nebo Skitsystem / Dispense (bicí) – což bohatě stačí k tomu udělat si odpovídající obrázek. Splitkové zběhlíky (no dobře, na Agathocles teď na chvilku zapomeňte) znáte z ostřílených labelů jako Yellow Dog nebo D-takt & Raw punk records a vliv kapel jako Mob 47 či právě Totälitar je hodně znát, takže jestli dodnes na týhle supr klasice ulítáváte (mluvím o Totalitär), oblíbíte si i MF, byť ti to v tomto případě proti nim jedou v decentně (ale decentně!) poklidnějším duchu. Zkrátka a dobře (doslova) klasickej skandinávskej hardcore punk v té nejlepší tradici, žhavenej na dva zpěvy a neodmyslitelně v rodném jazyce. Šlape to.

Velmi povedená záležitost, kde si obě kapely vzájemně nezůstávaj naprosto nic dlužný, takže jestli tendle split ještě nemáte, o čemž pochybuju, je nejvyšší čas své hříchy začít napravovat.