First Times – One Time Thing

Powerpop nebo melodický punk obecně na Periferii, to se moc nevidí, ale bariéry se musí bořit a jít proti proudu vždy a všude je ostatně tou pravou známkou panku.  Tak vzhůru na ničení klišé s EP finských First Times, vydaném stejně jako debut na neúnavném vydavatelství Combat Rock Industry, jež je samo o sobě zárukou nadprůměrné kvality.  Navíc First Times mě odrovnali již svým debutem a pak už jsem vlastně jen čekal, zda ho dokáží na dalších nahrávkách trumfnout, a nutno říci, že to se jim povedlo měrou vrchovatou.

Úvodní One Time Thing je hit se vším všudy, svižná powerpopová vypalovačka s výrazným kytarovým motivem a okamžitě zapamatovatelným refrénem. Jeden hit, člověk by si řekl, že to je pro singl dost, ovšem druhá píseň na straně A Don’t You Think I Would Call? je v mnoha ohledech možná ještě výrazněji hitová a umocňuje ji pomalejší tempo spolu s lehce melancholickou náladou, jež skvěle koresponduje s pokročilým podzimním podvečerem, snášejícím temnotu na žižkovské ulice za mým oknem. B stranu rozjíždí svižná Total Control, opět operující s punkovějším pojetím kytarového popu, ale vrchol přichází se závěrečnou No Turning Back, z jejíž melodie a nálady jsem se obrazně posadil na prdel. Je to jako esence toho nejlepšího z The Nerves a jejich pohrobků, spojená s ženským pojetím zpěvu v duchu Nikky Corvette či Pandoras. Pokud někdo chce melodickou kytarovou muziku, co víc si vlastně přát. First Times jsou něčím jako esencí toho, čemu se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let říkalo power pop, a dokáží to převádět se šarmem, autenticitou i odzbrojující jednoduchostí.

V mém světě je One Time Thing jedním z nejvýraznějších melodických EP roku 2013, které natrhává zadek převážné většině mnohem provařenějším a vytrendovanějším jménům ze Švédska či Spojených Států.