Godot Youth – Prostředí EP

Dlouho to trvalo od okamžiku, kdy jsem si EP Godot Youth zaslaný Kocourem vyzvednul na poště k okamžiku, kdy jsem byl schopnej něco o něm napsat. Všechno vyřčeno, všechno přežvejkáno, všechno jsem slyšel mockrát. 45rpm, další sedmipalec, pořád stejnej hardcore. A pak mi to zase všechno došlo.

Bezstarostný ráno jako bylo to dnešní, než jsem zkouknul video, který mě donutilo zase trochu víc přemejšlet o principech a etice. Asi stárnu a víc a víc mě rozčiluje příkoří, kterým nás svět a lidi co o něm rozhodují obdařujou. Bezbřehá arogance nepříliš bystrých jedinců, který nejsou srovnaný se svym tělem a ve škole dostávali šikanu i od těch, který byli sami šikanovaný. Jaký procentuální zastoupení asi mají v represivních složkách, kolik z nich nosí uniformy a Steinary. Nejsem škodolibej, některý z nich… dodneška, když je potkám, mám radost z toho jako jsou pořád stejně v prdeli.

Pokud jsem na začátku psal o vyčerpanosti obsahu i formy, témat… tak to neni zase tak úplně pravda. Pokud tu budou kapely jako Godot Youth a pořád budou zpívat o tom co je sere, tak se nestanou těma, kterejm se smějem pro jejich (pouhý) pocit povýšenosti, sebestřednost a ctižádost poháněnou komplexama. Dělat něco jenom proto, že ti to řeknou a že musíš? Nebo jenom proto, že maj na rameni pecku? Nebo jenom proto, že se neuměj k nikomu a ničemu chovat? Znáš to: nikdo nemá právo…

Godot Youth hrajou oldschool hardcore, který od začátku 80´s neztratil glanc a inovativnost by v něm hledal málokdo. A jak to pořád funguje! Reagan Youth (nepoužil jsem je jenom kvůli slovu „youth“) a další měli asi dost podobný pocity jako já teď a asi i podobný pocity, jako mají Godot Youth na jejich prvním EP. Přes rozdílný kulturní a sociální prostředí jsou věci, který nepovažujeme za správný a proto stojí za to pořád dokola se potit ve zkušebnách v klubech.

Sedm věcí na sedmipalci, jehož provedení je velice sympatický. „Jsme sami“ mi mírně připomíná Complicité Candide a zbytek je taky nestárnoucí klasika. Kytara co píseň to opakující se motiv (hned si jdu pustit Social Circkle), syrový zvuk a upřímnost hněvu. Fráze sice trochu kostrbatý a druhý zpěv je pro mě rušivý element, ale nijak to nesnižuje obsah. Na chvíli jsem si myslel, že je to všechno přežitý, ale Godot Youth mi ve správnej čas zase dali tatranku za krk, abych se probral. V podobný okamžiky si vždycky vzpomenu na nápis, co byl v libereckym Azylu na zdi „Make punk a threat again“. Nemáme moc šancí. Písničky do dvou minut jsou možná to jediný co nám zbejvá. Ale je to pořád jenom na nás. Tak to pojďme neposrat.