Hellshock – Low Men In Yellow Cloaks

Na takovýhle desky, singly, kazety .. cokoliv .. se vždycky sbíhaj sliny ihned po zveřejnění prvních náhledů obalu nebo hlukovejch ukázek v hlubinách sítě. Nebylo tomu jinak i u tohoto singlu. Nejdřív novej design, kterej měl Barvák na eshopu. Tady zatím na dlouhou dobu stopa skončila. Pak se z ničeho nic objevilo na pár eshopech ve státech, že jako Low Men In Yellow Cloaks EP. Eh. Google nepomáhal. Páč stejnojmennej song se objevil i na posledním albu, takže to svádělo k tomu, že jde o nějakou taškařici s už jednou vydaným songem. Potom se objevilo video z koncertu, kde byl nikde nevydanej song Enemy Within. Nezbejvalo tedy nic jinýho než napsat Keithovi z Black Water Records a bubeníkovi Hellshock cože to jako má bejt. Odpověď přišla celkem rychle. Novej dvouskladbovej singl, první nahrávka s Ethanem. Sbíhání slin se proměnilo v regulérní slintání. Rozbilo se prasátko a platba putovala do Portlandu. Drahá sranda, ale když se klepou ruce jenom při pohledu na obal nedá se nic dělat. Takže dva vály, Hellshock a chtělo by se říct klasika. Ale tyhle dva vály jsou trochu odlišný od předchozích nahrávek. Víc metal, víc vyhrávek, promakanější riffy, změny tempa. Pořád je to portlandská stenchcore špína, ale už to je daleko víc vyhranější a profesorský. A baví mě to snad ještě víc než předtím. Demons Of Fire, klasickej stenchcore / metal vál s delší instrumentální vyhrávkou na začátku a pak už to valí v klasickém středním tempu protkaném vyhrávkama / sólíčkama jakoby v pozadí. Spokojeně pokyvuju kebulí. Enemy Within na druhé straně je vál plnej změn, zpomalení a vyhrávek naroubovanej na klasický Hellshock špinavý metalový riffy. Ano! Oba vály maj skoro pět minut, takže poměr výkon / cena je naprosto v pořádku. Možná nepodstatný konstatování, ale v době, kdy se singly vydávaj v celkový dýlce tří minut beru v potaz už i tyhle atributy. Takže pro fanouše Effigy, Amebix a Deviated Instinct je to povinnost. Vlastně už se tyhle přirovnání v případě Hellshock nemusí používat, protože stejně jako výše tři jmenované legendy se tahle portlandská kapela sama o sobě dá s přivřeným vokem v klidu přiřadit právě k nim. Legendám.