How Long? / Slavery – split EP

Nový split místní provenience, temný crustový vizuál a dvě jména, která můžete znát z letáčků na různé akce prezentující ty nejdivočejší podoby punku. Tak co nás čeká?

Slavery (pro pořádek, pražští Slavery, nikoliv metal z Brazílie), pro mě dosud více méně neznámé jméno, za nímž se skrývají tváře známé z koncertů i prostého potloukání se po mé čtvrti. To, co hudebně předvádějí, je záhrobní crust hardcore, temný, jednoduchý a poháněný tradičním d-taktem. Slavery nabízejí minimalistické post-dischargeovské aranže, které jsou již více než čtvrtstoletí subžánrovou formulí, stejně jako zlounsky mručící, démonický zpěv. K tomu se přiřazuje navíc tu a tam něco z podzemního death/black metalu. To vše v tomto případě smíchané do velice kompaktního celku a pro mě evokující éru druhé půle osmdesátých let, kdy záležitosti jako Doom či Extreme Noise Terror vydávaly své první desky, kdy si placky Crass a Celtic Frost našli cestu na tytéž křiváky.  Pokud je tu co vytknout, tak to, že v triu obsažených skladeb z mého pohledu chybí jakákoliv třešinka na dort, dominantní sóla, jednoduchý chytlavý break či hitově skandovaný refrén, zkrátka jakékoliv výrazné vybočení, které by člověka vytrhlo z pocitu návštěvy konfekce prodávající černé bundy se zádovými nášivkami, ale to je vlastně jen takový odlehčující rejp, protože vinylový debut Slavery vůbec není špatný a ukazuje nesporný potenciál do budoucna. Pokud si ujíždíte na temném, rychlém d-beat crustu, tohle si patrně užijete.

How Long? Jsou již v místním prostředí a daném žánru vlastně veterány a svou suverenitou na nahrávce to vyhranou přesností důstojně dokazují. Tři krátké a rychlé skladby nasraného hardcore s thrash metalovým ocasem v kytarových motivech doplňuje duální smršť zpěvů. How Long? mi celým vyzněním nějak neustále připomínají nahrávky Ratos De Porao z konce osmdesátých let a to jak barvou a frázováním zpěvu, tak i celkovým pojetím hry a stavby skladeb.  Neúnavně tepající bubny ženou kupředu thrash metal punkový kytarový atak s pro mě naprosto vynikajícím výsledkem. Můj osobní favorit je v polštině zpívaná Gasdeath. How Long? jsou kapela, na kterou vlastně vždycky tak nějak pozapomenu, aby mě pak každou novou deskou znovu a znovu příjemně překvapovala.